Mozaikovitě
Za třináct dnů se opět shledám se svým Nejmilejším. Strávíme spolu dvanáct dnů, během kterých máme v plánu pocestovat po ostrově, slézt nějaký ten kopec, pokochat se pobřežím, ztratit se (nejen) v Londýně, smlsnout něco lahodného, objevovat krásy přírody a především být spolu.
Za pár dnů to bude půl roku, co jsme "spolu" Nechci tady psát to klišoidní "jako bychom se znali věky", ale když ona je to vážně pravda. Asi by to chtělo jen nové slovní spojení, aby to neznělo tak moc červeně. A ten týpek, co nás ve škole učil kreativnímu psaní, říkal, že je třeba vyhnout se klišé/kliším? :D (Proč se to neskloňuje?)
Vztah na dálku mi naprosto NEvyhovuje. Mé povídací touhy jsou sice nadmíru uspokojeny, neb můj Milý poslouchá (nebo aspoň já mám ten pocit, že ty moje minimálně desetiřádkové zprávy opravdu čte) a taky odpovídá. Ale to neřeší mé tulící, spící-v-důlku, objímací, prostě jen existující vedle sebe touhy. Touhy = potřeby. Nenaplněná potřeba = frustrace. Dál to určitě znáte.
No ale nebudu přehánět. Zvládám to. Míša si určitě užívá volna. Baby talk a wedding talk nemá takové grády, když není naživo. A hlavně chci, aby přijel, tak se snažím ovládat sama sebe, což se mi docela daří (i když si jsem jistá, že si to myslím jen já).
No jako mám se skvěle ...
... čtu The Gift of Cecelie Ahern. Mám dojem, že jsem to asi četla, anebo trpím geniálním odhadováním obsahu knih. Jedna z postav se jmenuje Gabe. A už dvakrát jsem narazila na zvolání "Jesus!" které Gabe kvitoval slovy "Im not Jesus, Im Gabe" ... does it ring the bell, ha? No ale spíše k příběhu, kdybych chtěla třeba někoho nalákat k přečtení ;) On totiž obsah na obálce nepoví nic, co by člověka zaujalo.
Hrdina Lou je bohatý businessman, který se snaží dělat vždy dvě věci najednou, přičemž ani jednu nezvládá pořádně. A kvůli tomu nemá čas na svou rodinu - jeho upřednostňování šéfa před dětma mě dovádí k šílenství! Jednou daruje kafe bezdomovci a následně mu nabídne práci. Bezdomovec se jmenuje Gabe, pohybuje se rychlostí světla a klade Louovi nepříjemné otázky. Plete se mu do života. A více zatím nevím, nicméně tuším, kam to asi spěje. A to je prosím jen jeden příběh zasazený do dalšího, rámcového. Prostě typicky originální Cecelia.
... dívám se na seriály, protože jsem dokoukala všechny Harry Potter filmy. Zaujala mě period dramata, protože mám ráda krásné kostýmy. Historie je vedlejší, podstatný je pro mě příběh a pastva pro oči. Když chci historii, přečtu si knihu, že jo. Tak jsem už skoro u konce čtvrté a zatím poslední řady Downton Abbey, které mě dostalo nejen kouzelnou angličtinou. Maggie Smith, je třeba dalšího komentáře? ;) I když musím přiznat, že čtvrtá řada jaksi ochladila mé nadšení, protože se posunula v čase, zabila mi oblíbenou postavu (i když Anna a Mr Bates jsou stejně nejepší!) a už to prostě není "panský" život v tom pravém smyslu jako kdysi. Ach jo, proč musí jít vývoj tak rychle dopředu? Proč nemůže být nošení šatů a la Austen must? Hopeless romantic forever ;)
Koukám taky na Outsourced, protože občas je třeba úplně vypnout a moc nemyslet. Dodívala jsem celou Mirandu, u které jsem se nasmála tak moc, že jsem si musela zajít na její první live show, která byla v Leedsu před týdnem. A všem ji vřele a dychtivě doporučuji! Je to takový self-treat s poselstvím sebelásky mezi řádky obalený vrstvou luxusního slovního humoru/mimiky a gest :) A samozřejmě love stoooooory!
A zatím jsem omrkla část Call the Midwife a Bits of Hugh and Laurie. Seriálové opojení mě trošku přešlo. Přeci jen jsem spíše na knihy, že jo.
... páteční a čtvrteční den jsem strávila s Žan a Danem v Chesteru, kde jsme snědli snad všechno, co jsme mohli :D ale taky jsme se prošli po hradbách a viděli město a všechny historické stavby. V neděli jsme s Irčou vyrazily do Liverpoolu na Beatles tour. Prošly se po docích, fotily řeku s tím, že je to moře (ach, ten zeměpis!) a neodjely bez návštěvy patisserie, kde jsme si musely dát čokoládový dort. Což mi připomíná, že až zas někdy pojedu do Francie (z mého must-see listu mi chybí už jen Bretagne), nebudu týden před cestou jíst.
Pennines, krátce před bouří
... tento víkend se chystáme na prohlídku města Bradford a trochu hajkovat po Ilkley Moors. Vřesoviště se mi líbí převelice. Mnohem více než města. Ještě by to chtělo nějaké hrady a trochu moře, abych zažila úplně všechno.
Pomalu plánuju výlety s Milým. A výlety se Sis a mamkou v druhé půlce května. Chtěla bych se podívat do Cornwallu a prošmejdit tamní vřesy. No Orkneje to ale bohužel nevidím, leda by mě někdo chtěl sponzorovat, hmm? ;)
... zítra nás čeká velikonoční tvoření. Netuším, jaké DIY se po nás očekává, ale těším se! Taky ochutnáme britské velikonoční dobrůtky. Ano, opravdu tam jdu kvůli tvoření!
... a co mi ještě dělá radost? Mé dechberoucí seznamy! Začala jsem sestavovat seznam české literatury, kterou si chci přečíst letos o prázdninách. A k tomu ještě seznam dětských knih, které jsem nikdy nečetla (počínaje Pippi). Jakékoliv tipy jsou samozřejmě vítány!!!
Česká literatura
- Miloš Urban - Sedmikostelí, Lord Mord, Přišla z moře, Stín katedrály
- Franz Kafka - Proměna
- Jarmila Loukotková - Navzdory básník zpívá (tahle bichle leží doma už téměř století)
- Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky, Slavnosti sněženek
- Kateřina Tučková - Vyhnání Gerty Schnirch, Žítkovské bohyně (jsem ostuda, zasekla jsem se kdesi v první čvrtině, i když mě to zaujalo)
- Tereza Boučková - Indiánský běh
- Ladislav Fuks - Spalovač mrtvol
- Karel Čapek - Válka s mloky, R.U.R
- Irena Dousková - Hrdý Budžes
- Václav Havel - Odcházení
- Ivan Rudiš - Nebe pod Berlínem
