Na bodu mrazu
Internet je metla lidstva. Kdybych ho neměla, nejspíš bych si dneska - v tak krásný den - nepřečetla dvě tak nejpříjemné věci. První se týká přijímaček ... jen pro jistotu jsem se podívala na stránky školy, abych se ujistila, že nedošlo k žádné změně ... ehm, ke gramaticko-literární části přibyla ještě část jazykové kompetence ... kdybych celý rok místo začátečníků a pokročilých učila i advanced studenty, nejspíš by mi to přišlo jako docela fajn zpestření. Ale po roce "hello, how are you today?" se na test úrovně C1 FAKT necítím. Tož mám dva týdny ...
Druhá nemilá zpráva se týká posudků. Už včera dorazil od mého vedoucího. Navrhl mi známku o stupeň horší než loni, čili tři. Od oponenta dorazil posudek dneska. Není sice tak demotivující jako loni, ale mrzí mě, že v něm nenašel žádné zlepšení. Už jen přeformulování cíle mi dalo zabrat a zlepšilo celkový pohled na práci. Co se týče chyb, tak s tím asi moc nezmůžu. Hold nevím všechno. Ach jo, ach jo, ach jo. Všechny výtky mi připadají logické, tuhle jsem nezmínila jednu maličkost, támhle zase další, ale upřímně - vůbec mě to nenapadlo. A prý nejdu pod povrch věcí. Mám z oponentského posudku dojem, že jsem naprosto neschopná. A s tímhle pocitem jdu příští středu obhajovat ... Copak jsem tak pitomá, abych neobhájila titul?!
