Na vlnách šedi
K mé radosti stačí málo. Počkala jsem až mamka a sis odejdou do práce, pustila si Green Day, abych nevystavovala sousedy tortuře a profoukla svou znovu nalezenou flétničku. Podařilo se mi ji najít v šestnácté krabici ze 17. Ne že bych se divila. I když vážně nevím, jak se ocitla mezi pastelkama a součástkama k vysavači. A na internetu jsem si našla "školu flétničky" pro děti. Poctivě postahovala všech 38 učebních listů a pustila se do nich. Nejprve jsem se tedy ujistila, že si stále pamatuju stupnici C dur, a pak jsem se vrhla na samotné noty.
Není skvělé, že si i po ... ehm, ted je třeba počítat ... 23 mínus 11 ... takže, není skvělé, že si i po dvanácti letech stále vybavuju, kde je v notovém zápisu co? Fajn, pustila jsem se do odrhovaček pro děti a naučila se Běží liška k táboru. Po hodině pískání jsem usoudila, že by to pro dnešek mohlo stačit a otevřela jsem 50 odstínů šedi. Ehm ... vlastně ani nevím, proč teď píšu tento článek, když jsem myšlenkama úplně někde jinde (nj, oukej ... chtěla jsem se pochlubit).
CHRISTIAN GREY ...
Hmmm, pokud to opravdu bude sado maso, tak mě to asi bavit nebude. Ale první polibek byl fascinující. Natolik, že jsem si tu část musela přečíst ještě jednou. A tohle já opravdu nedělám.
Zatím je to typický román pro ženy. Respektive pro mladé kočky. S hlavní postavou je snadné se ztotožnit, protože je studentkou angličtiny, má dva a dvacet a pod její vnitřní monology bych se mohla podepsat. Pokud jste to už četli a připadalo vám to stupidní, tak už aspoň víte, jak to vypadá v mojí hlavě :D :D Nemůžu to ale generalizovat. Jak říkám, teprve jsem začala ... pohybuju se na straně 150.
Jestli Christian opravdu není romantik, tak mě to bavit nebude. Může být vůbec dominantní chlap romantik? A jako skutečně dominantní, myslím.
Nooo, jde se číst. Mrkvový salátek s jablíčkem a citronem jsem právě dojedla, kopřivovo-sporýšový čaj je stále teplý a večer budu muset zajít nakoupit, abych připravila nějaké pohoštění k zítřejší crazy noci. Raději se ani neptejte, kde a s kým budu. Zítra v tuto dobu budu už nejspíš přilepená ke své lahvince portského za 149 korun (sleva ze 300) a budu se snažit být slušná (ale ne zase moc, protože fyzický kontakt mi OPRAVDU chybí), abych o půlnoci poslala zcela nevinnou, přátelskou smsku a ne další emocionální výbuchy plné skrytého zoufalství nad plýtváním láskou, které je ve světě tolik, jen je prostě naprosto nevhodně rozdělena. A tečka.
CHRISTIAN ...
