Na vrcholu sinusoidy

Posledních několik dní jsem zcela over-excited, co se psaní týče. Nevěnuju se ničemu kreativnímu ve smyslu psaní povídek či poesie/textů k písním, jen prostě datluju o svých pocitech, názorech a zážítcích každodenního života. Došla jsem až tak daleko, že jsem oprášila svůj starý papírový deník a každý den mu věnuju aspoň tři čtyři strany. Nechápu, čím to je, že mám hlavu najednou plnou myšlenek. Respektive - celkem zajímavých myšlenek! A tak sepisuji bez delšího přemítání a činím to, k čemu vlastně deník slouží - třídění myšlenek.

Docela mě chytlo zamýšlení se nad prioritami. Jo, nějaké mám. Stále se mi hlavou míhají cíle a sny a tužby. Jen si pořád říkám, zda-li jsou to opravdové cíle, když bych byla schopna se jich vzdát a nebolelo by mě to.

K sestavení priorit mi napomáhá jedna otázka: Co je v mém životě tak moc důležité, že bych bez toho nemohla existovat?

Seznam není příliš dlouhý.

A hlavně, priority jsou dvojího druhu - ty, které chceme a těší nás a ty, které jsou zapotřebí. Ideální by bylo, kdyby nás těšilo to, co je zapotřebí. A otázka: Jak moc je důležité to, co je zapotřebí? Je to opravdu a nezbytně zapotřebí?

Kromě psaní opět hodně čtu. Hodně znamená hodně. Hodně znamená každý den, prakticky v každý volný moment - dočetla jsem Angličtinu na rovinu a ráda bych se podělila o své názory. Pomalu se blížím ke konci 50 odstínů šedi, dočítám i nejnovější Cunninghamovo Za soumraku, oblažuji se psychologií a listuji dějinami malířství.

Tancuju. Už třikrát týdně. Irsko, karibské tance, latinu. Na zastávkách trénuju Suzi Q (což je velice pěkný krok v Salse) a když se nikdo nedívá, pokouším se přijít na ten správnej grif v Bachatě - jak na 4 doby udělat prakticky 5 dob. Aaaaaaa! Nad moje síly. Nejsem talent od přírody, to teda vůbec. Především jsem nechápavá a musím na zadek lektorky koukat neustále. A stejně si myslím, že napodobuju naprosto špatně. Jsem schopna ztratit se úplně všude :D No a už jsem přišla na to, proč vypadám v zrcadle tak pitomě. Mám nohy do X. Když se soustředím na to, abych je vytočila asi o 2 cm, vypadá to mnohem líp. Ale zkuste se soustředit na vytočení kolen, na kroky, hudbu a ještě ruce. NO WAY!

Slečna lektorka mě rozesmívá svým: "Vypadáte jako pravé kubánky, dámy" V tu chvíli přemítám, kam se schovat, protože je jasné, že já se svýma křivýma nohama mezi ty dámy rozhodně nepatřím. Připadám si nepatřičně snad úplně všude. Ve škole, leckdy i v práci (hlavně mezi dětma), ve fitku, v obchodech ... mám dojem, že si všichni musí říkat: Bože, co TAHLE tady jako dělá?

Asi jsem trochu paranoidní. Došlo mi to dnes (teda, já to vím už věky, ale dneska mi to tak trošililinečku docvaklo ... jak to říct ... prostě jsem to prožila a opravdu pochopila), když jsem nezávisle na sobě obdržela DVA komplimenty, co se mé váhy týče. A stala se účastníkem "koketního" rozhovoru, přičemž komplimenty padaly na mou stranu a druhá strana byla mužského pohlaví a - SVĚTĚ, DIV SE - taky heterosexuální. Obvykle (ehm, ne že by se to stávalo nějak často ... teda, ne že by se to vůbec stávalo) se v takové situaci cítím nesvá, ale dnes to bylo moc příjemné. Usoudila jsem, že za to nejspíš může skuečnost, že dotyčný byl o pár cenťáků menší než já.

Že prý mě jako zrzku musí o číslo žádat spousta mužů ... občas (VŽDYCKY) se umím zahihňat tak DEBILNĚ, že teď jen při vzpomínce protáčím panenky.

Lingvistický ignorant, přestože anglofil na čtyři? M-O-N-A samozřejmě ... včera ve škole jsem narazila (teda, já o něm vím, jen jsem ho ještě neměla v ruce) na Fronkův velký anglicko-český slovník. S panem doktorem Fronkem jsem měla předloni předmět zvanej neologismy. Heč, taky máme na OSU kapacity! :o) K tomu slovníku ... LINGASMUS!!! :D já bych mohla neologismy sypat z rukávu. Taky se vám stává, že něco hledáte ve slovníku, jako třeba "yield" které si ne a ne a nedovedu zapamatovat, a při hledání vám oči přeskočí na něco úplně jiného, tam najdete spoustu parádních frází a idiomů a kolokací, a pak se přesunete dál a dál a najednou zjistíte, že vůbec nevíte, co je to yield, ale v diáři máte asi milion nelogicky zapsaných, ale NAPROSTO ZÁSADNÍCH slovíček a frází, které prostě musíte znát a že utekla asi půl hodina a vy jste vůbec nepohli s esejí, na které se snažíte pracovat?! Tak tohle je pro mě lingvistický orgasmus - lingasmus! Sorry, kohezní prvky mě nikdy nebudou vzrušovat natolik, abych s nima strávila tolik času a vůbec si nevšimla, že by utíkal tak rychle. To dovede jen slovník.

Chápete, proč musím mít Fronkův VELKÝ slovník?! I když už mám dva překladové, jeden výkladový, jeden kapesní, jeden ekonomický a jeden s idiomy? Že mě chápete? Že jsem vlastně úplně normální pseudo-filolog?

Zítra jsem měla mít volno, protože v Ově jsou jarní prázdniny, což znamená, že školka odpadla (přiznávám, že mám radost ... je to hnusné, ale já mám fakticky radost a moje nervy jsou tááákhle v klidu) a Shining Sun je na prázdninách s dětma (ještě že existujou smsky :o)

Co bude dělat Mona, když má volno? Zúčastní se metodologického semináře zaměřeného na cambridgské zkoušky. A odučí jednu private lesson. Příkaz shora? Ale kdeže! Dobrovolně a s radostí a typickým jsem-zrovna-vyšla-výšku nadšením se vrhám do aktivit jako je tato. Pak se není čemu divit, že jsem neustále na hranici vyrovnanosti a burn-out syndromu.

Jen tak ze zajímavosti jsem listovala diářem z loňského roku a potvrdila jsem si svou domněnku. Kolik týdnů si myslíte, že jsem loni nedělala nic? Respektive že jsem nemusela pracovat. Hmmm? No, má nejdelší dovolená byla 13 dnů - na Vánoce. A hned po ní 3 dny během července, kdy jsem jela s rodinkou na Šumavu. Pak týden v srpnu, ale ten jsem strávila v Opavě na školení a to byla psychicko-fyzická soda, takže o relaxu nelze ani uvažovat. Víkendy nepočítám. Jinak kde nic, tu nic.

2 týdny volna. 54 odpracovaných týdnů. V průměru 60 hodin měsíčně ve škole, 60 v jazykovce. Ono to není zas tak moc, ale když se k tomu připočtou hodiny strávené přejížděním z místa na místo a přípravy na lekce a taky nějaká ta práce do školy (ano, opravdu se i učím ... někdy), je to docela nepoměr ... není někde v Ústavě 6 týdnů dovolené?! Letos na tom zapracuji. Aby nebyl konec roku stejně krizový jako loni. A z jakého důvodu jich mají učitelé ještě víc?! No, já bych věděla ...

Taky máte pocit, že se tempr mých článků mění v průběhu psaní/čtení? Že míchám pozitivní s negativním prakticky neustále a nejde z toho vyčíst, jak že se ve skutečnosti mám? Vítejte v mém světě. Takové to je býti slečnou Račicí, slečnou Naivní idealistkou, slečnou neustále hledající a ptající se, slečnou zvědavou a zvídavou, slečnou Monou ...

Je sice skoro jedna ráno a já nemůžu spát (přestože jsem zelený čaj pila naposledy ke snídani!), ale mám se great :o) Slovo FINE mi připadá jako fake, a proto se mu vyhýbám. Ledaže bych se cítila takto ...