Nakopnutí do hlavy
Říkali jsme si ve škole - v didaktice, že nejvíc se studenti angličtinu naučí z filmů, počítačových her, knih a písniček. procento znalostí, které si odnesou ze školy, je minimální. Když jsme to slyšeli, koukli jsme s Adamem na sebe a zcela evidentně oba nesouhlasili. Má zlatá léta na gymplu mi v hodinách angličtiny dala tolik, že to snad už ani nemohlo být více. V prváku 8, od dalšího ročníku 6 hodin Aj týdně. Z toho vždy dvě hodiny se Stevenem, naším Američanem. Nečetla jsem anglicky, nekoukala na filmy, nehrála hry (kromě The Sims) a nehledala si texty písničkám. Měli jsme toho ve škole dost. Četla jsem doma Bridge a Friendship. Nic víc. A byla jsem mezi nejlepšími studenty. Oproti dnešku jsem hovořila mnohem víc plynule a "elaborovaně" Vůbec mě nenapadlo věnovat se čemukoliv dalšímu, co by můj level ještě více posunulo. Proč?! Vždyť jsem přeci byla TAK skvělá ... celá má skupinka byla dost dobrá. Jazykový gympl. Co víc pro sebe na tomto poli udělat, že?
.
.
.
Kdyby mi bylo znova 15, jakože stroj času asi neseženu, tak bych chtěla vědět to, co vím teď. Že je prostě naprosto DEBILNÍ myslet si, že pro sebe člověk už nemůže udělat víc. Je zbytečné plakat nad rozlitým mlíkem. Ztracený čas nevrátím. Jen můžu smutně podotknout, že prostě nejsem člověk, který by svedl nalézt motivaci sám v sobě. Potřebuji druhou osobu k tomu, aby mě nachla svým entusiasmem a já se do něčeho pustila. Umím namotivovat druhé, své studenty, ale zdá se, že sama se sebou to zkrátka neumím.
Díky svému muži vidím, že pro sebe mohu udělat daleko více. A pomaličku se rozpomínám, že jsem kdysi angličtinu milovala a chtěla vědět úplně všechno, co se Britských ostrovů týkalo. Míša je pro mě skvělou motivací. A díky jeho mamince jsem zakusila pocit neskutečně hlubokého studu. Teda, ne že by si to ona uvědomila (což je jen dobře!), ale mně najednou došlo, že se nechci spokojit s tím, že jsem ve svém oboru průměr. Kdysi jsem mívala ambice stát se tlumočnicí .... a při každém setkání s neúspěchem jsem své nároky na same sebe začala snižovat. Teď už tlumočnice být nechci. A je to rozhodnutí, ne ustoupení. Ale to, že nechci být ani překladatelka knih, to je velký krok zpět. Vzdala jsem se. A zvolila snažší cestu.
Heh, když jsem snila o tom, že se zamiluju do akademika, neměla jsem tušení, jako důsledky to pro mě bude mít ... je to jinej svět. A já buďto přijmu fakt, že tak trochu nezapadám, anebo se nechám inspirovat a přestanu si hrát na paní učitelku. Nechci být paní učitelka ze Staré Lhoty. Chci být "tuhle lektorku Vám doporučuju" lektorka!
Takže, teď už čtu převážně v angličtině. Nenamáhám se s hledáním titiulků, proč taky, když z větší části rozumím, že. A kterou hru bych měla začít hrát?! :D :D
Prostě takové to nakopnutí do hlavy, které člověk čas od času potřebuje jako sůl. Nemám jazykovej gympl pro to, abych byla průměr, sakra!
