Návrat z ráje
A jsem zase doma. Po pěti dnech ve Slovenském ráji návrat do reality. Chtělo se mi jen částečně. Chyběla mi postel. Ne že bych teď, doma, spala na posteli, ale aspoň mi gauč na zádech netvoří čtverhranné obtisky jako "postel" v kempařské osadě Podlesok.
Mám ráda slovenskou přírodu. Výhled na Tatry, zelenající se kopce všude, kam jen vaše oko dohlédne, spousta ovcí a za všech okolností milí a usměvaví lidé. Podívali jsme se do ledové jeskyně, vyšlápli si na jeden parádní výhled, kde se málokdo opovážil přehodit nohy přes okraj (já posera nejsem :o), lezli po žebřících, které setsakramentsky klouzaly, takže došlo i na všechny čtyři, zatímco nám boty omýval vodopád řítící se dolů hnedle vedle :o) Cachtali jsme se v termálech, chytali pihy, vychutnali si noční prohlídku s šermířským vystoupením na Spišském hradě, grilovali (nejen) hermelíny, neustále zpívali (ať už Nohavicu, Kryla či Kryštofa), trochu popíjeli (s východniarama :o) a každý den něco dobrého papkali. Dovolená jak má být!
Výhledy v Tatrách i ve Fatře a taky ve Slovenském ráji jsou nádherné, ale já se včera v noci přesvědčila, že mé srdce se rozbuší při pohledu na středověký hrad. Asociace, které člověk proběhnou v takovém momentu hlavou, se snad ani nedají zachytit. Historie, mytologie, legendy, rytíři, princezny, tance, hodování, krev, smrt, kat, zpěv, víno, tajemství, ... a ten pocit úžasu, úcty, splynutí, porozumění, naplnění, návratu ... hrady jsou zkrátka má srdeční záležitost. A po svém "snu o hradu a zahradě" se mé nadšení ještě více prohloubilo, zdá se.
Spišský hrad je úchvatný!
Ten Slezkoostravský mě za srdce sice nechytá, ale i on má trošku co do sebe. Je to přeci hrad! A v Ostravě mám své kořeny. Veliké rozhodnutí, které mě stálo docela dost nervů, se dalo do pohybu. Rozhodla jsem se změnit svou budoucnost tím, že se konfrontuji s minulostí. Mám tu nejlepší možnou podporu, o to bylo mé rozhodnutí snazší. Nechci to tady moc rozpitvávat, kdyby někoho zajímalo "co jsem zase vymyslela" může se mě zeptat osobně/přes fb, ale tady prosím ne ... příliš moc zvědavých očí, kterým by to mohlo ublížit. Uvidíme ...
Takže tedy ... návrat ke stereotypnímu životu. Vstávat a cvičit a pracovat! Je třeba dát životu cíl - vymyslet bližší cíl. Slovensko je za mnou. Blíží se Keltská noc. Co mezi tím a co potom?!
