Neither alive nor dead
Plánovala jsem si proflákanou sobotu, setkání s přáteli, páteční lekci latiny a sobotní volby. Místo toho jsem včera klusala celý den, abych všechno stihla - vyrábění pomůcek v jazykovce, výuka na druhém konci města, info schůzka s novým studentem doma, volby v sedm večer a do půlnoci příprava na dnešní metodologický seminář.
Nemám ráda, když se něco dozvím na poslední chvíli. Sice jsem na to nemusela kývnout, ale ... aspoň to mám za sebou. Naše semináře jsou skvělé! Člověk si ale láme hlavu s tím, co vymyslet, jak to pobrat, jak co nejvíce a co nejzábavněji předat a naučit. Zkrátka divoká voda na můj zmatený mlýn.
Kdybych měla charakterizovat své pracovní já, řekla bych, že jsem ta, která zastane prakticky jakoukoliv práci, kterou mi někdo zadá. AHA! Kterou mi někdo zadá. Protože když mám být kreativní, zabere mi to velké množství času. Umím to, ale ne na počkání. Proto si raději počkám, než mi někdo řekne přesně, co chce, a já to pak dle instrukcí vypracuju. Kdybych pracovala jen pro sebe, neměla bych vůbec problém. Ale když jde o spolupráci, netoužím být kreativním mozkem.
A zítra druhej seminář. A v pondělí suplování dětiček. Cítím se mrtvě, a přitom cítím, jak MOC žiju a jak MOC bych chtěla věnovat svůj čas úplně něčemu jinému, jako třeba frázovým slovesům, se kterýma jsem zase pokročila a štve mě, že nemůžu, protože když mě to tak chytlo, je třeba toho využít, než mě nálada zase přejde.
Dost výlevů, je třeba být kreativní a tvořit prezentaci na zítra! Třeba vyjde čas i na ta slovesa ...
