Někdo si s námi (asi) hraje
Nádech. Výdech.
Klávesové zkratky zjednodušují život. Pokud se vám ovšem nepodaří zmáčknout dvě klávesy najednou čistě omylem a nezmizí vám text, dlouhý aspoň kilometr, na kterém už hodinu pracujete.
Ne, nešlo o diplomku. Psala jsem článek plný obrázků a názorů na přečtené knihy. Zmiňovala jsem nespočetněkrát, že recenze mi nejdou. A teď, když jsem konečně vyplodila něco TAK dlouhého a majícího hlavu a patu, text je nenávratně pryč. Technologie zjednodušují život? Vážně?!
Možná je to znamení, že bych měla napsat závěr do diplomky a konečně za s sebou zavřít dveře. Mimochodem, diplomka se mi líbí. Dobré téma, zajímavé nové poznatky, skoro 70 stran textu. V porovnání s bakalářkou zlepšení o sto procent. Nebudu si ale fandit, co se hodnocení týče. Vystačím si s "doporučeno k obhajobě". Už dávno nejsem ta, která prahla po nejlepších výsledcích. Je nejvyšší čas přestat být pořád zkoušena a testována.
It's the time ... time to fly!
Jsem skvělá taková, jaká jsem. A už fakt nepotřebuju, aby mi to ostatní vyvraceli. Jsem dokonale nedokonalá. Stejně jako vy :) Dělám chyby, což mě štve, ale nakonec mě to spíše těší, protože se něco nového naučím. Uni byla moc fajn, jenže já se chci už konečně učit pro sebe a podle sebe. Bez známek, bez tlaku, jen s otevřenou myslí a nadšením.
A jedním ze způsobů, jak se učit, je číst.
Číst všechno, co vás zajímá, co vás obohacuje, co vás těší, ale i štve. Pro mě je čtení o poznávání světa, lidí, jejich názorů a myšlenek. Taky o příbězích, dobrodružství, pocitech a touhách. Čtení pro mě rozhodně není útěk z reality, ale spíše o prohloubení reality.
K Miniaturistovi bych měla pár poznámek, které si ani netroufám nazvat recenzí.
