Nestíhám
Pamatuju se, jak mi kdysi dávno před lety má milá angličtinářka Deny napsala, že nemá čas na svůj život. Přišlo mi to tehdy zvláštní. Nudívala jsem se často. A pocit "nevím-co-dřív" jsem do té doby snad ani nezažila. Jí bylo asi 24, mně 16. Teď je čtyři a dvacet mně ... a stíhám svůj život? NE.
Blíží se zkouškové. Tvoříme prezentace. Píšeme esej. Řeším předměty k Erasmu a vůbec všechny papíry kolem mé cesty do Leedsu. Čtu jako blázen. Vyučuju. Sleduju všechno in English only. A tetelím se v náruči svého milovaného Mr.Imperfect. Čas doma moc netrávím a když už, čtu do školy. Free time je něco, co v současné době nemám, ale vůbec mi to nevadí, neb život je? ANO, správně, otázkou PRIORIT.
Chtěla jsem se jen pochlubit, že po 6 týdnech a pár dnech jsem stále zamilovaná :D A stále myslím na děti a všechny ty věci kolem. A taktně mlčím o svých představách společného života po mém návratu z Británie. Věřím, že se TO nějak samo přihodí a vyplyne ze situace ...
(a taky se sama sebe ptám, jestli víc jím díky spokojenosti, anebo to bříško roste z jiného důvodu)
