Nesuď dne před večerem
Evidentně se asi nikdy nepoučím. A pokaždé, když uslyším "budu pro vás mít kurz", sednu na lep a budu si snít o tom, jak moc budu učit a následně za to dostanu i nějakou tu kačku, kterou budu moci šetřit na stěhování. Ti lidi tomu totiž sami věří. Vůbec nepochybují o tom, že by se do kurzů přes léto někdo přihlásil. A já věřím s nima, i když mám za sebou 4 léta, kdy skoro žádné kurzy nebyly. K tomu lze říct jen jediné ...
Jsem ve své obvyklé kontemplativní náladě, ležím na posteli a přemítám, co bych tak mohla změnit, abych byla šťastnější. Mám pocit, že se Madame Melancholická letos zjevila nějak brzy. Chuť utíkat ze světa jsem už dlouho neměla. Baví mě učit, ale demotivují mě ty veliké díry mezi hodinami, kdy musím jako pitomec jezdit tam a zpátky. Léto bude vždycky marné! Pokud nebudu mít dost peněz na to, abych odjela na druhý konec světa a něco se tam naučila. Jako třeba vážit si toho, že vůbec nějakou práci mám!
Posledních pár dnů jsem byla značně protivná a haštěřivá. Chci se hádat jen kvůli tomu, abych se hádala. A mrzí mě to už ve chvíli, kdy začnu. Pak se omlouvám a Drahý se na mě udiveně podívá a řekne mi: Ale já si nevšiml, že bys byla nepříjemná. A to jsem se kdysi domnívala, že největšíí flegmatik na světě jsem já. Houbeles!
Udivuje mě, že jsem měla odvahu na to, abych si řekla o zvýšení platu. A ještě více mě překvapilo, jak rychle a bez protestů mi bylo vyhověno. Mamka říkala, že kdyby to udělala ona, tak už je nejspíš za branami.
Co mě nepřekvapuje, je skutečnost, že z plánové intenzivky na tři týdny bude nakonec jen polointenzivka. Proč? Protože se nepřihlásili lidi. Jak jinak. Takže ukrutně bohatá zase nebudu. No surprise. To mám za to, že jsem si stěžovala, že toho bude moc.
Je mi jasné, že tak 90% mých čtenářů si musí myslet, že jsem lemra líná, když považuju 4 odučené hodiny denně za své maximum, po kterém bych chtěla umřít a týden nic nedělat. Co ale málokdo vidí, je že celý den trávím v tramvajích, takže se po městě leckdy pochybuju klidně hodin 12. A proto mi 4 hodiny přijdou jako DOST.
Aby bylo jasno, já svou práci miluju a nedovedu si představit, že bych se věnovala něčemu jinému. Vždyť ani nic jiného neumím. Jen mě štve, že "učit souvisle" je utopistická idea, které se stále nemohu zbavit.
Co je teda pointou textu? Že jsem se po dvou měsících výuky unavila natolik (a to jsem ještě nezačla s diplomkou), že bych nejraději odjela pryč.
Jdu v sobě najít nějaký entusiasmus na odpolední intenzivku. New people! New target! No chance to get bored ...
