Nightmare
Musím se podělit o svůj dnešní sen. Už hodně dlouho se mi nestalo, abych se probudila tak vyděšená. Noční můra bez hororových prvků. Vždycky je dobré ptát se sám sebe, jaké měl člověk ve snu pocity. To vůbec nebylo třeba. Ten neskutečný strach si dovedu vybavit i teď. Nečtu snáře, protože věřím v intuici. Můj sen byl docela dlouhý, plný cestování, spojů, které mi ujely, peněz za ubytovní, které jsem musela zaplatit navíc, ale v centru všeho byly moje vlasy, které mi v pramenech zůstávaly mezi prsty.
Žádné trauma, že? Jenže, to je prostě to nejhorší, co by se mohlo stát! No dobře, jsou horší věci. Ale když opomenu nemoci a smrt, tak mé vlasy jsou jedinou věcí, kterou mám na sobě ráda. A bez nich? Adiós, sebelásko!
Nemusím být Freud, abych si ze svých pocitů a vlasů padajících smutně k zemi vydedukovala, že mé dny budoucí nevěstí nic dobrého. Nedovedu si představit, že by sen mohl značit něco jiného. A to jsem se včera přehoupla přes pět a dvacet. Čtvrt století.
Mám několik teorií ...
- musím se konečně nechat zajít ostříhat, protože ty suché konečky jsou příšerné (kéž by!)
- jsem marnivá a povrchní a moc se zabývám tím, jak vypadám a svou hodnotu neustále odvozuji z toho, jak vypadám
- je třeba zbavit se něčeho, co mě bude hodně bolet (lenosti?!)
- mé plány jsou strašně naivní a brzo se budu topit v dluzích a "přijdu" o všechno
- mé pokusy o zdravou výživu jsiu tak mizerné, že způsobí vypadání vlasů
- stres z diplomky a ze státnic mě donutí si vlasy vytrhávat po trsech
- při mých kuchařských pokusech vlasy chytnou od plamene
- děsí mě fakt, že jsem už zase o kus blíže smrti (ne že by mi smrt samotná působila trauma)
- už jsem až příliš dlouho happy (celý měsíc), tak je třeba se zas vymáchat v depce, abych si svého štěstí vážila více
Zní to vtipně, ale jak jsem psala výše, takový děs jsem už dlouho nepociťovala. Sny není radno podceňovat.
A přitom jediné, co mě teď trápí, je jestli bude zítra pršet nebo ne. Chystám piknik k oslavě narozenin a v dešti by to moc nešlo.
