O knihách a jiných (sla/stra)stech
Ptali se mě, zda-li mi teď spadl kámen ze srdce. Ptali se docela hojně. A já odpovídala, že ani ne. Že mi to vůbec nepřijde, protože tou jedinou zkouškou se nic nezměnilo. Jen dostanu další papír, musela jsem si pořídit šaty na promoci (černá a hafo barev a krajka) a měla bych platit zdravotní a sociální pojištění. A i přesto se stále ptali, a já najednou znejistěla a začala se ptát "co teď?" Nu co by. Nic se nezměnilo a nic se nezmění. A moje dušička má z toho trochu trauma, protože by nějakou změnu chtěla. Jenže, co měnit, když mám skvělého muže, skvělé kamarády, skvělou práci a moře času na to, co mě baví?!
A tak pořád plavu ve svém rybníčku a vymýšlím nové a nové aktivity. Přestože se mi nic nechce a jsem pořád otrávená a znuděná životem.
Začala jsem zase cvičit, vyhrabala obrázkové knížečky plné italských slovíček, napůjčovala si materiály k business English a BEC zkoušce, pořídila další knihy a novou deskovku Slovní jízda, kterou chci využít i ve výuce.
Trochu jsem si kreslila ... inspirovala se na netu.
A protože si nechci pořád jen stýskat, tak se trochu rozepíšu o knihách, které jsem za poslední dva měsíce přelouskala.
Perraultovy pohádky
Pohádky mám moc ráda a konečně jsem se dostala k Perraultovi, jehož pohádky vznikaly koncem 17.století. A tak jsem měla možnost přečíst si třeba Popelku, Šípkovou Růženku (která políbením opravdu nekončí a je dosti hororová), Červenou Karkulku, Modrovouse (doporučuju film od Meliese z počátku století) a další. Každá pohádka byla zakončena morálním ponaučením ve verších.
Still Alice (Lisa Genova)
Profesorka kognitivní psychologie na Harvardu, manžel, tři děti a Alzheimer. Jaké to je žít s nemocí, která vás jednou zabije? Jaké to je nepoznávat své vlastní děti? Jaké to je vědět, že se nemoc může s 50 procentní šancí přenést i na děti? Jak Alice prožívá sama sebe, svět?
Holky z internátu (Enid Blyton)
Během zkouškového jsem si dala čtyři díly své oblíbené série. Vrátila jsem se na školu St Claire a opět se setkala s dvojčaty Pat a Isabelou, mou oblíbenou Claudine, franštinářkou Mam'zelle. V St Claire se vůbec nic nezměnilo :D Je ale pravda, že jsem si uvědomila, jak moc jsem si tento svět jako dítě domýšlela. A jak mi 120 stran připadalo jako největší bichle.
Den, kdy jsem se naučil žít (Laurent Gounelle)
Nejnovější kousek mého "oblíbeného" autora. Uvozovky proto, že jsem byla velice zklamaná. Víte, mám ráda beletrii, která je nasáklá self-help tematikou. Nicméně, všechny ty rady do života a moudra musí být zapracovány do příběhu NEnápadně. Příběh musí být uvěřitelný a plynulý. Tenhle román mě vytáčel snad na každé straně. Donutilo mě to zamyslet se nad tím a taky se podívat do starších kousků. A víte co? On je to stejnej žblaf! Díky tomu jsem si uvědomila, jak moc jsem se za tu dobu změnila, především v nazírání na svět. A taky mi docvaklo, jak prchavý je život ... jak hloupé je bazírovat na svých přesvědčeních a dogmatizovat, hledat absolutní pravdy. Protože to, čemu věříme dnes, může být zítra úplný nesmysl...
If You Could See Me Now (Cecelia Ahern)
Cecelia je vždycky trochu romantická, ale především je hodně magická. A jinak tomu nebylo ani v tomto příběhu o imiginárních kamarádech. A víc nepovím. Prostě lahůdka :)
A Little History of Literature (Sutherland)
Zas tak moc mi tento nebeletristický kousek u státnic nepomohl. Hlavně tedy proto, že jsem si podtržené myšlenky už znova nepřečetla. Nicméně, jako přehled literatury (především anglo-americké) je to moc dobrá věc, která se skvěle čte. Překvapily mě kapitoly o vývoji paperbacků, knihtisku, čtenářství.
Quiet: The Power of Introverts in a World that Can't Stop Talking (Susan Cain)
Kniha o mně a pro mě. První část moc pěkně popsala útrapy a výhody introvertů. Druhá část byla až příliš statistická a přišlo mi, že autorka introverty vyzdvihuje nad extroverty, což se mi teda nelíbilo. Ale třetí část krásně popsala, jak by extro a introverti mohli harmonicky žít dohromady tak, aby každý využil svůj potenciál pro dobro vztahu/ů.
The Color Master (Aimee Bender)
Magická sbírka povídek. Některé nechápete, u některých si říkáte "proboha, proč", u jiných jste rádi, že jste rádi a tak celkově si čtení užíváte, protože nápady na vztahové povídky jsou skutečně neotřelé. No a další verze příběhu o zlobrovi, který jí děti, mi připomenula Perraultovu pohádku
Mapa času (Félix Palma)
Neměla bych říkat vůbec nic, protože bych mohla prozradit až příliš mnoho. Ale mohu zmínit, že se jedná o neoviktoriánský román o cestování časem, kde i figuruje i samotný H.G.Wells. A je to prostě super. Jediná chybka, která mi fakt vadila, bylo uspořádání příběhů. Kniha obsahovala tři. Každý byl vyprávěn zvlášť. Mnohem lepší by bylo, kdyby se navzájem proplétaly.
Literární spolek Laury Sněžné (Jääskeläinen)
Knížky, knihovna, prazvláštní jména, záhada, tajemství, spolek, vyroňování, detektivní příběh, sníh a pančelka učící jazyk. To chcete! Parádně čtivé, originální příběh, tak trochu a la terapie, a prostě bezv detektivní pátrání. Jen škoda toho otevřeného konce, kdy si člověk může domyslet opravdu cokoliv.
Miss Peregrine's Home for Peculiar Children (Ransom Riggs)
Mysteriózní, hororový příběh plný černobílých fotografií. Velice čtivé a ještě více napínavé. A protože sirotčince já ráda, tak jsem se moc těšila a nebyla zklamaná. Už se začítám do druhého dílu.
