O mé lásce k práci
Předpokládám, že prokrastinace se nedá léčit. Ona to ani není nemoc. Jen veliká bublina, která se den co den sama nafukuje.
Když je člověk zoufalej, říká hloupé věci. Mám pocit, že jsem včera působila jako někdo, který nemá rád svou práci. Pravda je, že učení je pro mě nadevše. Beru to tak, že neučím jen jazyk ... (hledejte mezi řádky).
Vážím si toho, že mám možnost živit se tím, co mě naplňuje a co mě baví. Jen se stále přihlouple a zcela zbytečně pozastavuji nad vzdělávacím systémem. Theory-oriented. Jistě. Taky nám to ale mohli říct dříve. Univerzitní vzdělání je jen o výdrži a stádnosti, o sebekontrole a trpělivosti. Život je někde úplně jinde.
Už jsou to dva roky, co mám lekce s paní Š, rok se slečnou M, rok s paní R, rok a půl s I a I, rok a půl na báňské a v květnu rok s Shining Sun. Žiju spoustu životů, směju se, nechávám se dojmout, zaujmout, inspirovat, hodně naslouchám, trochu sdílím a především předávám - krom jazyka snad i dobrý pocit a radost :o) Jak bych mohla chtít věnovat se něčemu jinému? Je tak snadné vtáhnout mě do osobních příběhů ... tak přirozené přemítat a porozumět (a promítat do svého života).
A asi nebude náhoda, že většina mých studentů čte, že? :o) Přiznávám, že milovníci krásna mají mé dveře otevřeny doširoka. Ach, jak povrchní jsem! Netřeba psát, že se vyhýbám jakékoliv výuce mužů ... obvykle to je něco mezi nabubřelým vysoce postaveným panákem a neotesaným barbarem. Respektive - jeden z nich. A já při pocitu, že mě někdo zkouší, prostě učit neumím.
Dnes jsem odsuplovala tři školky. Such an insane girl! Hide and seek je nejspíš nejpopulárnější hra vůbec. Jen v ní postrádám LANGUAGE. No co, minimálně sloveso HIDE a počítání do 10 jsme zvládly. ... už bych chtěla. Není s kým. Spinster forever. Tik - tak.
