Óda na rodinné vztahy
Babička mi po telefonu dává přednášky typu: "Jaký muž by se pro tebe hodil", "Jak zpacifikovat děti ve školce" a "Jakým směrem se vydat po ukončení školy" Kdyby ty rady nepostrádaly logiku a aspoň trochu se přibližovaly tomu, co si myslím já, tak by mi to možná přišlo i zábavné a poučné. Takhle je to jen otrava a sebezapření, abych náhodou neřekla něco neslušného. Přece jen úcta, že a takové ty věci ke starším, které mi moc nejdou.
Babička si myslí, že jsem naivní, důvěřivá a naprosto mimo realitu žijící ztracená duše. Že když se nebudu řídit jejími radami, ti škaredí lidi okolo mě využijí a zničí a blá blá blá. Pokaždé když se mnou mluví, propouštím jedním uchem ven, abych si nepřipadala jako největší looser na světě. Taky máte tak supportive babinu?
Kdybych žila podle ní, byla bych nejspíš už vdaná za hodně nudného pasivního patrona. Měla brigádu někde ve skladu, abych se moc nerozčilovala, ale něco si vydělala. Chystala se na kariéru učitelky střední školy a vůbec bych se nesnažila vybočovat z davu a věnovat se něčemu, co mě baví. Protože svět je nebezpečnej, sobeckej a nepřejícnej. Seděla bych doma na zadku a pletla výbavičku pro děti nebo vařila pro svého drahého nudného manžílka.
Žádné crazy cestování po světě, protože padající letadla, teroristi a zbytečně utracené peníze. Žádná Indie, protože nejsem šílenec. Žádnej Erasmus, protože bych tam mohla chtít zůstat. Žádné líbačky s něžným pohlavím, protože musím být "normální". Žádné strávené dny s přáteli, protože rodina nadevše. Žádná pochybná práce bez jistoty zisku, protože musím být zodpovědná. Skoro žádné knihy, hadříky, čajovny a věci, které si ráda dopřávám, protože je to mrhání penězi. Prostě žádné vzrušení, zábava! Taková je představa mé babičky. A mě už opravdu nebaví jako gramofonová deska pořád dokola opakovat, že svět se od dob jejího mládí změnil a s ním i lidské touhy.
Takže, může mi někdo vyčítat, že už ten telefon ani nezvedám nebo ho vypnu uprostřed jejího proslovu? Že se při její návštěvě zdržuji doma jen tak moc, jak je to nutné? Že umím být bezcitná mrcha a nestydím se za to?
