Odhodlání versus nechuť
V pondělí jsem byla ve fitku. Zaplatila osm stovek za měsíční plán. Kdybych tam každý týden šla aspoň třikrát, vyplatilo by se mi to. Týden za mnou a kolikrát si myslíte, že jsem tam zašla?
Problém číslo jedna je mé nedoléčené nachlazení, které nade mnou v úterý opět převzalo moc. Ve středu jsem byla busy od rána až do večera, ve čtvrtek jsem byla líná a v pátek ještě línější. O víkendu raději ani nemluvit. Dneska jsem nemocnější mnohem víc, ale Im going to gym tomorrow (přítomný průběhový - naplánováno, změna nemožná). Na fotkách z Wii večeru totiž vypadám tak moc nechutně, že už mě neobalamutí ani povzbudivý pohled do zrcadla ... lže zrcadlo nebo fotky?! No hlavně asi nelže váha, která poznala, že jsem odstranila z povrchu zemského moc čokoládových vajíček s oříškovým krémem. Nemůžu se pořád vymlouvat na M-days, i když to tak FAKT je.
Druhým problémem je sníh. Mám sníh ráda, ale mám ho ráda v zimě, tj listopad, prosinec, leden. Teď máme duben. Když otevřu oči a vidím bílo, vůbec se mi ven nechce. Je to demotivující, vůbec to nevzbuzuje touhu udělat něco aktivního pro sebe. Slovo aktivní a sníh prostě nejde dohromady. Takže si kreslím a čtu a láduju se čokoládovýma vajíčkama. Nejspíš mě nespasí ani mrkev a Granny Smith (které jsem dostala od Shining Sun :o). Připadá mi divné pít detoxikační čaj, když není jaro. V zimě jsem zkrátka lední medvěd a spím.
Ale OSM STOVEK je dost. A ty tři kila navíc mě vytrhávají z psychické pohody. Nejsem HYSTERICKÁ. No dobře, možná trochu. Albinoni, pastely, čaj na uklidnění.
Téma k prozkoumání: spojení se s Bytostným Já (pak mi nějaké tři kila budou úplně jedno)
Čtu právě knihu Sám, ale ne osamělý od Wunibalda Müllera. Dalších milion odkazů na Junga a Hesse. Vidím v tom znamení: "Přečti si Junga a Hesse" Jsem zcela fascinována svým aha-efektem. Člověku dojde jedna věc a otevře se mu svět mnohonásobně větší než ten doposud poznaný. A najednou všechno dává dokonalý smysl. Kousek z mozaiky byl dosazen do správného místa. Portál prostě vydává skvělé kousky.
A víte co? Já jsem asi vážně ráda, že studuju angličtinu. Kdybych šla před lety do Brna na psychologii, nejspíš bych byla zhnusena tím, kolik nepotřebných informací se musím naučit a kolik nepochopitelných teorií musím pochopit. Teď si můžu vybrat jen to, co mě opravdu zajímá. A nikdo mě z toho zkoušet nebude. Je načase nelitovat svých rozhodnutí. Jsem filolog, jsem lingvista, jsem anglista. Nemusím se učit stavět si obrannou zeď proti trápení druhých. Teď zakouším na vlastní kůži, jaké to je být supportive pro příliš mnoho přátel najednou.
Raději někomu zprzním speaking abilities, než abych ho psychicky odstranila ze světa.
To byl vtip, samozřejmě.
V mé přítomnosti studenti kvetou a odchází s hlavou plnou nových informací a poznatků. S úsměvem na tváři a klidem v duši ... zase jsem se nechala unést svým pozitivně-egocentrickým Já, že? Říkejme tomu naivní víra :D Anebo spíše zdravé sebevědomí!
