OH MY GOSH!
Udělala jsem to zase!!!
Potřebovala jsem JEDNU obyčejnou sponku s nenápadnou zelenou aplikací, kterou bych si sepla přední vlasy a zakryla tak mou rozrůstající se plešku. Jenže, sponka samozřejmě nebyla. Taková ta obyčejná cvak cvak. Tak jsem si odnesla dvě (jak se jim říká?) NE-cvak cvak sponky s bílo-zelenýma (nejspíš fimo) kytičkama. Postrádají efekt, o který mi šlo. Zacvaknout a jít ven. Na mých super jemných vlasech tento druh sponek další pramínek neudrží a ještě si je vždycky zapíchnu do hlavy. Proč si je tedy kupuju? Protože vypadají dobře, a přestože nemají "držící" funkci, tak jako okrasa fungují parádně.
Kdyby zůstalo jen u sponek ... na prsteníku se mi blyští velký zelený motýl. Irresistible urge.
Nesnáším obchodní centra, nesnáším obchody s oblečením, nesnáším obchody s bižuterií, nesnáším obchody s dekoracemi, nesnáším knihkupectví. A ze všeho nejvíce nesnáším, když mi na účet dorazí výplata, protože mě pak nohy zanesou někam, kam vůbec nechci. Jako dnes. Ze Stoklasy mě vzaly do knihkupectví. A jak bych JÁ mohla odolat, že?!
Kdybych aspoň zůstala u Kaligrafie snů od Juana Marsého. Ale NE, já musela čmuchat dál a dál a odnést si ještě Angličtinu na rovinu od Darrena Crowna, která mě teda už v tramvaji značně zklamala.
Výčitky svědomí? Lehké ... mám radost, že si umím dělat radost. Ale kurňa, za CO já na ten Erasmus pojedu?!? Za co, panebože za co, trestáš můj stoický klid?!
I tak se ale připitoměle usmívám. Ach, jak já miluju knihy! A knihkupectví a obchody s oblečením a bižu a s dekoracemi! Jak ráda si dělám radost :o)
