Ohlédnutí za 24.rokem mého bytí
Ztráty a nálezy uplynuvšího roku
Dvacátý čtvrtý rok mého života pro mě byl neuvěřitelně dobrodružnou plavbou. Byl to rok, během kterého jsem se navrátila ke své "přemítací"nátuře. Změnila jsem se o 180° a seznala, že se neustále proměnuji. Troufám si říct, že jsem vyrostla - dospěla - mnohé pochopila a otevřela spousty dveří, kteří čekají na bližší prozkoumání.
Z hloubi srdce jsem se zamilovala, téměř se uzoufala, až jsem nakonec došla k smíření a své touhy proměnila v nejčistší možný cit.
Podařilo se mi přiblížit svému velikému snu, k jehož naplnění dojde zhruba za půl roku - k mé cestě do Británie.
Taky jsem si šáhla docela hluboko (naštěstí ne na úplné dno, ačkoliv jsem o tom mnohokrát pochybovala) a zpět mě odrazilo až umění a návrat k sobě samé. Pochopila jsem, jak moc je pro mě důležité věnovat se sobě a tomu, co mám ráda.
Objevila jsem své strachy (určitě ne všechny), s nimiž se snažím sžít a našla jsem v sobě cykličnost měsíce. Pomalu odkrývám své ženské já -divošku - Bohyni.
V ČERVENCI jsem definitivně zavřela dveře za svým vztahem. Můj narozeninový den byl posledním hřebíkem do rakve. Mé Já se zmítalo mezi tím, co bych chtěla a co bych měla. Chvílemi jsem lítala v oblacích, chvílemi apaticky zírala do stropu. A kolik jsem napsala povídek!
V SRPNU jsme přežili trapnou rodinnou dovolenou, přestože mé srdce už dávno bilo pro někoho jiného a bylo myslí v úplně jiném vesmíru. Strávila jsem nádherné dny s přáteli. Po hlavě jsem se vrhla do fitka a cvičila a cvičila, s Peťkou jsme se začaly učit italsky. Napsala jsem Hořkosladce a dále se utápěla v blízkosti nadpozemské bytosti. 18.srpna jsem doslova utekla zpět domů. Užila jsem si a přežila týden na školení v Opavě.
V ZÁŘÍ jsem si užívala poslední dny ve společnosti mé milované San, nafotily jsme hromadu fotek a měly se báječně. Usoudila jsem, že lepší prázdniny jsem snad ještě nezažila. Oslovil mě jakýsi kluk a pozval na rande. Já utekla po pár smskách a setkáních. Užila jsem si skvělý výlet na Macochu. Pustila se do psychologické literatury. Navštívila drahou Suzi v Brně. A na konci měsíce přišla - Madame Melancholická.
ŘIJEN mohl být má smrt. Hroutila jsem se psychicky, fyzicky, až jsem nakonec skončila se zlomenou hodinou. Mé zdraví si kvůli škole - školkám - návratu domů - rozchodu - nenaplněné lásce a dalším stresujícím událostem vzalo dovolenou a až do června mě zlobilo. Mé nálady se měnily jako každý podzim. Taky jsem ale vytvořila svůj první košík.
V LISTOPADU jsem se stále nemohla vyhrabat ze své šílené náladovosti, zhubla jsem dalších pár kil (od srpna celých 6) a zoufala si, že kvůli noze nemůžu tancovat. Přepsala jsem Hořkosladce a Pavel ji zhudebnil. A opět má utíkací nálada - od všeho a od všech.
V PROSINCI jsem sepsala Maják. Utápěla se v apatii. Krize opět kulminuje, má láska mě ničí. Začala jsem chodit na rehabilitace, byla v divadle a pekla perníčky. Slezla jsem poprvé Lysou a zúčastnila se poprvé Na Pódiu. Byla na koncertu Štěpána Raka a taky na Kočkovi. A pomalu přestávala spát.
A počátek LEDNA přinesl další deziluzi a pocit ztracení se ve světě - sobě samé. Přihlásila jsem se na latinsko-americké tance. Pak přišla Osvětim a mnohé se ve mně pohnulo a změnilo. Můj první Mix-it a spousta energie ke změnám. Pochopení - altruismus. A tenisový loket jako bonus. Spoustu, spoustu jsem objevila!
V ÚNORU jsem začala hledat svobodu v nesvobodě a snažila se dát svému bytí opět nějaký smysl, když stěhování nebylo a stále není v dohledu. Výletničili jsme do Benátek na karneval. Viděla jsem svou milovanou San. Navrátila se k papírovému deníku. A hodně tancovala. A skoro nespala. Vyrobila kouzelnou valentýnku a upekla muffinky pro svou Múzu. Abych se pak předávkovala a tři dny prožila v delíriu. Samozřejmě nechtěně a nevědomě. Objevila jsem kouzlo psychosomatiky. Ve škole mě vybrali k účasti na Erasmu.
BŘEZEN přinesl další Na Pódiu a jarní koncert Kočkovců, výstavu Jana Zrzavého, Irish Cultural Festival a oslavu narozenin Peťky a Pavla. Den plný knih na knižním veletrhu a nejen tam jsem strávila ve společnosti své nejmilejší Shining Sun. Taky jsem byla na přednášce o dětech s ADHD a přednášce o kreslení pravou hemisférou. Začala jsem v sobě hledat měsíc a mnohému se naučila. Sepsala jsem si své pilíře bytí a začala zase kreslit.
V DUBNU jsem opět (pokolikáté už?) sepsala inzerát. Psala si s pár kluky, s jedním se dvakrát sešla, a pak jsem před seznamováním utekla. Prožila jsem nádherný den v Brně na akci Ženy ženám, kde se mi oči otevřely ještě více. Výletničila jsem do Starého Jičína. A pořád jedla a jedla a jedla. Pohrávala jsem si s make-upem, užívala si lichotky, a pak ho zahrabala mezi věci v koupelně a víckrát nepoužila. A konečně jsem začala číst Ženy, které běhaly s vlky.
KVĚTEN a zkouškové a stres a prokrastinace a pár kilo navrch. Zoufalé stavy a totální ztráta sebevědomí. Ale taky výlet na Malou Fatru, Na Pódiu, první pochvala na půdě OSU, koncert Písečné ženy a lekce aj s Američankou. Marně jsem se pokoušela přestat se cpát sladkým. Propadla jsem Jungovi a Yalomovi. A měla sen o hradu a zahradě. A dvě besídky!
ČERVEN přinesl úlevu od školy. Taky vystoupení s irskými tanci, melírované vlasy, krásné odměny za zkouškové, uvědomnění si nedostatku asertivity a schopnosti říct si o to, co potřebuji. Oslavili jsme v Brně Marti inženýra, viděla jsem Suzi. Pečlivě si začala zapisovat sny a doteď v nich hledám odpovědi. Byla jsem v divadle a u Pavla na STEAK party. Začala s lekcemi filosofující angličtiny s Erlinem, které mi dávají mnoho. A moc, moc, moc jsem myslela.
ČERVENEC - hned první den mi dal spoustu. Díky Shining Sun jsem si vyčistila mysl, otevřela srdce a rozhodla se k jednomu zásadnímu kroku. Naprosto dokonalé zakončení dvacátého čtvrtého roku mého bytí.
Teď mě čeká rok pod vibrací čísla 7. Mám strach a zároveň se těším. Na nové objevy, na změny, na prozření, na radost i na bolest, která mě posune dál. Splním si svůj sen a "vytřískám" z něj všechno, co půjde i nepůjde. Ať je tento rok stejně transformační jako ten uplynuvší!
