Out of mind-ová
Právě teď je mým jediným přáním zalézt do postele a nikdy nevstat. Umřít. Rozpustit se. Sublimovat. Vymazat svou existenci z podvědomí lidstva. Jinými slovy ... asi jsem se prochladla, protože mám na sobě ČTYŘI vrstvy (tílko, tričko s dlouhým rukávem, šaty a svetr) a je mi pořád zima. Nos se proměnil v ledový kus rampouchu, prsty mi téměř přimrzají ke klávesnici (nechápu, že s nimi ještě můžu psát) a uši už ani necítím ... a takhle to začíná, když vás na horách zasype lavina a vy začínáte umrzat. Jakmile přestanu cítit, je to znamení mé smrti.
Co jsem prováděla, že jsem tak vymrzla? No coby, strávila den s mým drahým na Nošovických slavnostech Radegastu (úplně mi stačilo jedno pivo a jeden burčák, který je mimochodem naprosto dokonalý - proč jsem ho nezkusila dříve?!), kde bylo spoustu bahna, piva a lidí, ale zima scházela. A pak jsme se tulili pod peřinou v domě Daviho prarodičů, kde jsem skoro umrzla a zablkovala si krční páteř (pokud to znamená, že neotočím hlavu doprava). Možná to tak nevyznívá, ale měli jsme se opravdu báječně ... hlavně teda v té posteli :D A protože je Mona slušná holka, nic víc vám už nepoví, i když vlastně ani není co (právě proto, že jsem slušná holka - jen mi to moc lidí nevěří, což nedokážu pochopit. Já - taková lilie!)
Jenže Radegastův den je za námi a mně je zima. Abych zabránila umrznutí, půjdu si najít práci, u které se snad trochu zahřeju. A kdyby ne, sejdeme se na onom světě ...
