Pančelka na prázdninách

Blogerka, která nebloguje, by se ráda vrátila k jedné ze svých nejmilejších činností.

Víc jak měsíc si v hlave sumíruju článek o svých skotských prázdninách. Než se mi ho podařilo pořádně promyslet, seběhly se druhé prázdniny, tentokráté harry potterovské. K tomu asi 14 přečtených knih, jeden seriál, nespočet filmů, pár anglických hodin a moře nicnedělání. Ale čas na článek jsem si nenašla. Tak tedy dnes ...

Naše skotské dobrodružství se začalo odvíjet již na podzim loňského roku, kdy jsem prohlásila, že se pojede na hory. Našemu rozhodnutí napomohly zkušenosti slečny Luci s cestovkou Kudrna. A taky neutuchající vášen pro skotskou přírodu, která chtěla býti objevena a dobyta. Ta příroda.

V červenci jsme vyrazili vláčkem do Brna a z Brna už dálkovým autobusem přes republiku do francouzského Calais, kde jsme se nalodili na trajekt a vypluli vstríc bílým útesum. Doverský hrad jsme měli to štestí prozkoumat o loňských prázdninách; letos jsme se vydali na 16 kilometrovou "rozcházející" túru do Canterbury. Jako poutníci z klasické literatury jsme se seznamovali s dalšími členy našeho kulturně založeného seskupení a velice brzy díky rodícím se puchýřum naznali, že nové botasky jsme si opravdu měli prošlápnout dříve.

Prohlídka Canterbury, fish and chips, a pak už cesta směrem na sever do skotské divočiny, kde jsme hned ráno po příjezdu opět natáhli boty a vydali se na kopec. Kopec byla ve skutečnosti hora s á la francouzským názvem Venue, a protože vás chci kulturně obohatit, tak na mapě byste našli Ben Venue.

Ben = hora

Loch = jezero

Glen = údolí

V oblasti Trossachs jsme výletnčili ještě na Ben Lédi, a pak se vydali tábořit do města Fort William. Úspěšně jsme se vydrápali na Ben Nevis, což byla 22 kilometrová tůra s převýšením 1352 metrů, kterou se nám podařilo zvládnout za 10 hodin (ano, dorazili jsme jako poslední). Viděli jsme nádherné Glen Coe, na které jsem se těšila nejvíce. Ale taky Glen Affric a Glen Torridon, neméně krásná údolí plná zeleno-zelené zeleně ;) Druhá nejvyšší hora - Ben Macdui - se na nás usmívala z dálky, poněvadž mé fyzické možnosti dosáhly svého limitu, i tak jsme si udělali pěkný výlet a kochali se i bez dosažení vrcholu. Ostrov Skye - forever in love. Nádherné místo plné dokonale syrové krajiny, pastva pro oči! A hrad Dunvegan, kde nám pršelo víc než dost, a i přesto jsme se vydali lodičkou po moři hledat tuleně. A pak změna plánu a den v Edinburghu a poslední den jsme s mužem provázeli po Londýně.

A k tomu báječné snídaně a večeře (dokonce s variantami pro vegetariány, vegany a lidi s bezlepkovou dietou), cider a whisky, kulturní sdílení a obohacování (měli jsme ve skupině zpěváky, básníky, muzikanty, jednoho spisovatele) nejen co se literatury týče.

Ben Nevis

Nahoře a dole záběry z cesty na Ben Macdui.

Eilean Donan Castle

Ostrov Skye

Edinburgh - kavárna, kde JK psala Harryho Pottera

Po našem skotském dobrodružství nás čekalo ještě jedno - divadelní hra Harry Potter and the Cursed Child v londýnském West Endu, nejočekávanější událost letošního roku (přinejmenším pro mě! Na druhém místě se umístil film Fantastic Beasts ;).

V sprnu jsme tedy vyrazili opět na ostrovy, tentokrát letadlem do britské metropole, kde jsme strávili skoro týden. Courali jsme po městě, konečně si našli dost času na Britské muzeum, toulali se po Notting Hillu, Soho a stejně jako před dvěma roky utráceli za mňamky v Pret A Manger. Taky jsme trochu šopovali, ale přivezli jsme si pouhých pět knížek, poněvadž low-budget holiday moc nepočítá s utrácením.

Kensigton Gardens, schválně nezaostřená fotka

A pak ... Harry Potter ... dva večery v divadle Palace. Řada diváků kolem celé budovy divadla. Kostýmy, hůlky, klobouky, přívěšky, trička - všude kolem byli naprosto normální lidi!
Můj názor na představení jste si už nejspíš četli, tak jen pro ty, kteří mě nestalkují na facebooku ...

Harry Potter and the Cursed Child (BEZ spoilerů) - z divadla odcházíme s debil-sonrisa na tváři. Dostáváme placku #KeepTheSecrets a probíráme se tím, co jsme viděli.
Příběh samotný je trochu cheesy, spíše v duchu fanfiction. V některých momentech odporuje logice JK světa. Při představení zápletky jsem si říkala: "Jej, to bude blbý, do toho bych se nepouštěla" ale zpracovali ji skvěle a nečekaně. Všechny mouchy příběhu ale stejně odpustíte, protože ...
Je to rowlingovsky vtipné, stejně tak dojemné. Nové postavy a jejich charaktery jsou uvěřitelné (a budete se smát!). Příběh nese klasické JK poselství.
A co je na příběhu NEJlepší? Zpracování! Tak úžasné divadelní představení jsem ještě neviděla (a pochybuju, že někdy uvidím). Byl to dokonalý UMĚLECKÝ zážitek. Kombinace magie, impozantní hudby, tance, efektů. I změny kulis byly provedeny úchvatně, tanečně. A využilo se CELÉ divadlo. Hromadné áááach zaznívalo z publika velmi často.
Prostě ... books - reading about magic, movies - watching magic, theatre - living it!

Z muzea grafické tvorby - téma je jasné ;)

Část řady kolem divadla

Poslední den na ostrovech jsme vyrazili do Oxfordu. V sedm ráno nepotkáte v univerzitním městě prakticky ani živáčka. Užili jsme si prohlídku BEZ turistů, nakoukli do Christ Church College, oblhíželi Bodleian knihovnu, moc se nám líbilo v přírodovědném muzeu, kde měli úžasnou expozici o člověku a o všem, co k životu patří (ze všech koutů světa), no a potulovali se po městě.