Peace, my brothers and sisters
Po čtrvtém navštívení fitka jsem s nelibostí pohlédla na váhu, která neukazuje žádnou změnu. Spíše tam pár deka ještě přibylo. To je teda na houby. Asi ze mě bude muskulaturní mužatka, protože posiluju záda tak usilovně, že není boha, abych tam brzo neměla hrb. A ty nohy. No jéje! To se pak bude skákat jump over jako po másle. Je mi trochu podzřelé, že jsme ho naposledy zkoušeli, když jsem si na podzim zlomila nohu. Že by si Anička řekla, že nemůže riskovat další telátka jako jsem já? Nejspíš jsem jen paranoidní. Svět se stále netočí kolem mě. Což nechápu, když jsem tak úžasná :D
Těžce prokrastinuji, poněvadž za chvíli dorazí mamka z práce a seřve mě na tři doby, že jsem stále neuklidila svou skříňku v obýváku, kterou poeticky nazývám "systematický chaos" Podezřívám mamku z toho, že tetu (sousedku) pozvala na návštěvu schválně, aby mě to donutila uklidit. Už prostě nevěděla, jak mě donutit udělat něco, do čeho se mi chce asi jako do sepisování výkazů. A stejně mi ještě nepřišla výplata za květen a červen. Čím to? Hádejte ...
Za to se ke mně blíží vratná kauce z našeho posledního bytu. V Anglii budu jíst hlínu jen čas od času. Jsem dnes ve velmi povznesené náladě, neb jsem zrovna dokoukala film Peace, Love and Misunderstanding, který se odehrává ve Woodstocku. Říkám si, co takový film asi vypoví o člověku, který mi ho doporučil a komu se líbí. Hmm, moc složité. Nic v tom není, určitě. Zase paranoia. Je načase, abych si pořídila knihu "Proč ženy moc přemýšlejí" nebo jak ten název zněl. Hned na úvodní straně je definice slova overthink. Měla bych vědecky podloženo, proč jsem přirozený analytik. Hrabat se v hlubinách psyché je fascinující a zřejmě (bohužel) odstrašující. Být sama sebou je těžký ... buď jsem pro druhé přílišnej exot nebo jsem strašlivě nudná (tak mi teda aspoň připadá, že působím). Jen vím, že být někde in the middle mi nahání kopřivku a že to ani nejde, když mám být sama sebou.
Je mi šum, že mě lidi pomlouvají, nemají mě rádi, závidí mi, opovrhují mnou, nechápou mě a nelíbím se jim. Fakt. Šum. Ale proti ignoraci obranu nemám. Ta mě ještě stále dovede rozhodit a rozlámat srdce na milion střípků. Takže mě, prosím, raději nemějte rádi, protože negativní cit je mnohem lepší než jeho absence.
A ano, vesměs všechny mé články obsahují zprávu mezi řádky. Říkám tomu podvědomé působení na mysl druhých. Neco jako podprahová reklama. A Marci říkala, že nejsem psychopat, že jsem normální. A Marci má vždycky pravdu.
