Plans for Friday evening
Mám za sebou první pokus. Je dobře, že jsem přípravě věnovala minimum času. Otázky, které jsem nevěděla a na které jsem velice kreativně odpověděla (proč mám letos neodolatelné nutkání vymýšlet si?!), byste v mých zápiscích stejně nenašli. To je tak, když odpadly dvě hodiny, které se nahrazovaly v době, kdy jsem vyučovala. A to je tak, když je mi trapné pořád po někom něco chtít. Že prý 65% ... ehm, to bych si musela hodně fandit. Druhý pokus je ve středu. Asi bude zapotřebí přečíst si nějakou odbornou literaturu a vzít v potaz, že se očekává i povědomí o lingvistech.
Ne, já nejsem líná. Každý den pracuju, mám za sebou dva metodologické semináře a svůj čas věnuji přípravám. Jak bych mohla být líná?!
Dnes ještě dvě hodiny učím. Pak mě čekají volby. Neptejte se koho. Na toto téma se odmítám bavit, protože vidím, jak se z mých přátel kvůli rozdílným názorům stávají nepřátelé. A přitom se o politiku nikdo nikdy nezajímal. Najednou ví všichni všechno.
A pak KONEČNĚ zasloužené (?) volno. Ta obrovitánská bible plná malířských děl se už klepe. Phrasal verbs čekají. A je třeba ukončit vztah s Christianem Greyem.
Dnes sestavím svůj List of Priorities. Upgraduju must-read list. A zamyslím se nad tím, co udělat proto, abych nepropadla splínu, který se včera out of the blue vynořil. Bliká na mě majáček s názvem syndrom vyhoření. (mám takovej dojem, že to s dětma stejně jednou vzdám, protože ty nervy a zvednutý tlak mi za to opravdu nestojí ... je na čase si přiznat, že jsem se přecenila, že nejsem rozený školkový učitel)
Zrovna mi volá babička: "...nezapomeň, že máš školu na prvním místě!" Jo? Vážně? Říkal kdo? Moje svědomí teda rozhodně ne ... tyhle debaty mě nebaví.
No nic, běžím do té zimy, ať opět nepřijdu pozdě. Přečtěte si Muže, který sázel stromy. Ten taky nepotřeboval vzdělání k tomu, aby žil šťastně. A co dokázal!
