Plna inspirace
Nemám moc času pro delší psaní, ale nedá mi to, abych se aspoň v krátkosti nepochlubila.
Sobotní den jsem strávila na mega akci zvané Ženy ženám, které se zúčastnilo na 350 žen. Poslechli (bylo tam i pár mužů) jsme si 8 přednášek týkajících se intimity, sexuality, měsíčního cyklu, archetypů v nás, porodu, emocí, strachu, komunikace ... roztancovali jsme celé Mahenovo divadlo (v Brně). Převelice se smáli, neboť moderátorka Simona Babčáková je naprosto DOKONALE vtipná a velice příjemná a ženská bytost. Taky trochu brečeli ... popravdě, já začala hned na počátku a stírala jsem slzy až do úplného konce, protože se mě dotýkalo téměř všechno ... osobní příběhy Žen, sebeuvědomění, nečekaný vhled do duše, hromadný tanec.
Když se mi slzy draly do očí poprvé, říkala jsem si "Přece nebudeš brečet!" Ale hned na to jsem se zeptala sama sebe: "A proč by ne? Proč neprožívat naplno?" Byla jsem na sebe pyšná, protože jsem dovedla být sama sebou. Vytěsnila okolní svět a nechala svou duši létat.
Když celý sál zaplavila hudba, bylo snadné vyskočit ze židle a poddat se rytmu. Být tak blízko svému Bytostnému Já, či spíše splynout s ním (ono je docela těžké pochopit, jak to v knize Sám, ale ne osamělý mysleli ... takže je možné, že pocit sebejistoty a pocit "teď jsem na tom správném místě", které mě úplně ovládly, jsou vlastně něco jiného ... není to nakonec jedno?). Tanec je pro mě být mým nejopravdovějším já. Tancovat je jako říkat "Jsem" A kreslit je pro mě vyjadřovat nejhlubší emoce. Vypustit emoce v jejich nejryzejší formě ven - více skutečné už snad být ani nemohou.
Až bude trochu více času, podělím se s vámi o své postřehy týkající se krásy porodů a magického kouzla měsíčního cyklu.
Archetyp víly mě ťukl u srdce. Teď jsem víla a pomalu se sbližuji se svým jménem, i když je to pořád těžké.
Simone
