Pojďme se ne/škatulkovat
Snažím se přestat vymezit svůj charakter, protože je proměnlivý jako počasí na Ostrově (nic nového, to víme už skoro 25 let a přirovnání je ohrané klišé). Ze všech psychologických knih jsem se dozvěděla, že v sobě stejně neseme všechny vlastnosti. Některé prožíváme více než jiné, některé potlačujeme.Takže jsem si zas musela vyplnit MBTI test. Dělám to zhruba co půl roku a pokaždé mě překvapí, jakým směrem se měním (to, že se měním, mě samozřejmě nepřekvapuje).
Neustále osciluju mezi introvertem a extrovertem. Poslední dobou se přikláním k osobě, která je spíše vnímající než usuzující. No a prostřední dvě písmenka v testu mám pořád stejná. Idealistka. Logika jde zcela mimo mou osobnost.
Co mě ale překvapilo tentokrát, byla skutečnost, že jsem měla problém rozhodnout se, kterou odpověď vybrat. Dříve jsem vždycky zaškrtla položku úplně nalevo nebo naopak úplně napravo a dnes jsem zůstávala uprostřed. Třeba hned první otázka: Je pro tebe lehké seznámit se s novými lidmi? Vybaví se mi první den na mé alma mater ... hmmm, sakra těžké ... první den na irských tancích ... wow! Nejsem MOC ukecaná? ... meeting s erasmáky ... hrobka není tišší než já ... lekce skotských tanců ... blábláblá. Ne, já si prostě nemůžu vybrat odpověď. Nebo třeba: Raději bys improvizovala, než měla jasně daný plán. Mám to tak, že s plánem se cítím líp ... a pak si ho vždycky upravím podle sebe, někdy úplně změním. Co mám teda vybrat za odpověď? ... no a přesně tímto způsobem bych mohla rozebrat většinu otázek.
Psychologické testy mě baví. Kdo si rád nepřečte vyhodnocení, které o vás poví samé pěkné věci, že jo. (jsem sebestředná nebo úplně normální?) A taky ve vás vyvolají ten nebesky sladký pocit, že máte potenciál, který jen čeká na to, až ho probudíte. (haha ... mám pocit, že tam o mně někde psali, že "lidé často zaměňují mou lenost za snílkovství" ... není to spíše naopak? :D) Já třeba vím, že jsem taková malá spasitelka, která by chtěla zachránit svět. A přitom někde hluboko toužím po tom, aby někdo zachránil mě. Nemám na lidech ráda, když jsou přehnaně sebevědomí, protože víra v sebe sama mi často schází. Irituje mě, když lektoři angličtiny dělají chyby, protože vím, že ani já NEjsem bezchybná. A úplně nejvíc mě ničí, když mi někdo naznačí, že na něco nemám, protože v tomhle přesvědčení já žiju neustále, a on tímto způsobem může zabít veškeré mé snahy, i když třeba vůbec nemá pravdu.
Jestli máte pocit, že jsem plna negativismu, je to proto, že mi přišla odpověď od mé milé studentky, která mi napsala, že mají nového lektora, který je učí jinak a hodně s nima konverzuje. A já (fantasie fičí na plné obrátky!!!) jsem si to vyložila jako "je prostě stokrát lepší" I když tohle v mailu nikde nebylo a slova "moc se na vás těšíme" vypovídají úplně o něčem jiném. Paranoia je hrozná nemoc. Stejně jako absence sebevědomí. Nejsem moc na chemii, ale prášky na tohle bych brala dobrovolně.
Trochu veseleji ...
Mám pocit, že jsem se tady na Ostrově přeci jen trochu naučila kritickému myšlení. Anebo je to vzdálenost, která mě dělí od domova, a já tak můžu koukat na lidi a události v rodné hroudě jiným pohledem. Netroufám si říct, že jsem objektivní (protože na objektivitu nevěřím). Myslím ale, že dovedu vidět lidi a události z různých úhlů, a tak je snáz pochopit. Připadám si mnohem více kritická k druhým (v myšlenkách) a o to více chápající. Jinými slovy, jak se říká, že vám lidi nastavují zrcadlo, tak teď to chápu úplně dokonale. Vidím zřetelně, co mě na lidech štve a vím, proč tomu tak je. A tím, že si uvědomuju, že stejné vlastnosti mám já (a snažím se jich zbavit, nebo se mi to už povedlo), dovedu být mnohem více tolerantní. Jo, přesně tohle jsem vám chtěla říct :D
Když nad tím tak rozumuju, napadá mě, že tolerantní jsem byla vždycky a hodně. Spíše je to o přijetí sebe samé. Skutečného smíření se s tím, že dokonalost neexistuje a ani není žádaná.
Jestli vám to zní úplně mimo, je to tím, že jsem se dneska dívala na video o nevědomí. Freud a tak. To na mě vždycky zanechá vliv.
A protože jsem dneska dostala feedback k první eseji a dozvěděla jsem se to, co jsem tušila (že musím zapracovat na závěru, který MUSÍ obsahovat
syntézu předešlého), je třeba aplikovat doporučené v praxi. A proto, milí drazí, používejte svůj selský rozum/intuici a buďte sví!
