Potřebuju radu; zn.Spěchá!
Asi už to je pryč. Pocit úzkosti, který mi svíral útroby, zmizel doneznáma. Je to tak lepší ...
Můžu se usmívat, přesto si připadám jako na jehlách. Čímto? Ohrožení odkráčelo. Nedává to smysl, ale ten už jsem stejně dávno přestala hledat. Když nejsou věci jednoznačné, ztrácím se v nich. Rozčiluje mě to. Unavuje. A mě nebaví neustále hledat odpovědi. Jistě, život je alegorie ... jenže hledat pravou podstatu je někdy příliš náročné. A já radši věci jednoduché. Těch komplikací už beztak bylo dost, když vezmu v úvah svůj věk. Ale co to zase píšu, vzpomínání na to špatné nemá smysl.
Poslouchám Amaral na youtube a přemýšlím, jak si ji stáhnout, aniž bych musela použít P2P nebo torrenty. Protože náš provozovatel netu to vždycky pozná a net nám zablokuje.
Mám ráda španělštinu. Jazyk je to vskutku kouzelný. Jen čím dál víc cítím, že by to chtělo ještě něco. Snažím se málo, slovní zásoba se nerozšiřuje (ikdyž vlastně jo ...), komunikační schopnosti někde ve fázi "angličtina v prváku" a celkově je to mé studium na univerzitě takové pochybné. Vždyť co byste od sebe čekali, kdybyste se učili pouhé dva roky? Jsem náročná ... nemůžu si přece myslet, že bych se mohla rovnat svým spolužákům, kteří za sebou mají maturitu en espanol a už vůbec ne těm, kteří měli několik předmětů jenom ve španělštině.
Právě jsem "sežrala" celou oříškovou Milku. Brusle nám nevyjdou, protože dneska se v Ově nikde nebruslí. Squash byl taky obsazený. A tanečky jsou sice naprosto skvělé, ale protože se teďka více hýbu, mám větší chutě na všechno, co se tváří jako jídlo. Ach jo. Za chvíli se budu kutálet jako kulička. Jen nevím, jak se vykutálím po schodech do školy ... zatím mi to ještě přijde vtipné, ALE !!! Já už fakt nevím co dělat, když nevidím žádné výsledky .. a to hrajem squash každý pátek hodinu a každí úterý hodinu a půl tancujem. Chápete to? Docela by se mi i hodila rada ...
