Před-odletové šílenství
Mám se skvěle.
Zítra od sedmi ráno učím na druhém konci světa, takže vstávání bude zase za trest, ale pořád se cítím skvěle. Podařilo se mi totiž ukořistit jedničku ze zkoušky, z které jsem měla trochu vítr a víte jak to mám s časem ... když nemusím, zásadně se nestresuju. A krom toho umírání nemusíme vůbec nic :)
Tak moc mě to namotivovalo, že jsem si pro dnešní večer naordinovala učení literatury, protože kdybych i z téhle zkoušky získala jedničku, mohla bych shrábnout další studijní stipendium. To je hrůza! Jsem na prachy :D Evidentně to zas tak motivační neni, neb se už asi dvě hodiny flákám po goodreads ... a tak mě napadá, že bych se mohla aspon poflakovat po imigrantské literatuře, abych si všechny ty Handliny nacpala do hlavy. Literatura faktu s tabulkama a číslama je strašná nudáááááááá!
Takže čtu knihu od seveřana Jonase Jonassona, jmenovitě The Hundred-Year-Old Man Who Climbed Out of the Window and Disappeared, kteroužto jsem dostala pod stromeček od své would-be mother-in-law. Po první kapitole jsem zvědavá na další, protože téma je neokoukané a angličtina asi stokrát lehčí než u Caitlin Moran. Což bude i tím, že Jonas je přeložený ze švédštiny a Moran se vyžívala ve slangu a vůbec hovorových výrazech (díky, díky, díky ... není nad to vědět, jak se řekne vagína několika způsoby :D) Má touha o re-reading se jaksi nechce zrealizovat, protože jsem zahlcena množstvím úkolů, které se na mě sypou ze všech stran.
Erasmácké papírování vypadalo docela jednoduše, dokud mi dnes nepřišel mail z Leedsu, že jsem si vybrala PŘÍLIŠ mnoho předmětů (prosím pěkně JENOM 5) a že si teda musím dva zrušit a poslat jim znova learning agreement, který musí být podepsaný koordinátorkou z katedry a z fakulty. Víte, jak je těžké natrefit na ně ve škole, když jsem ještě stále nepřestala učit a když je zkouškové, což znamená, že ve škole se moc vyučujících nepohybuje?
Musím zaplatit ubytování. Říkala jsem si, že to nebude problém, když mám ten nový krásně zelený účet u Airbank. Včera jsem do ní volala hned dvakrát, protože jsem zapomněla jak přihlašovací heslo, tak ty pitomé otázky. Co jsem sakra odpověděla na: oblíbená historická postava?! Nakonec jsme (s panem trpělivým telefonistou, který ale postrádal smysl pro humor) přišli na to, že mé přihlašovací JMÉNO opravdu není e-mail. Když jsem se konečně nalogovala, změnila jsem si heslo na kombinaci velkých písmen, malých písmen, číslic a speciálních znaků. Protože to tak musí být. Kdo si to má pamatovat?! Zvlášť když mám anglickou klávesnici a naprosto netuším, co se skrývá pod klávesami té prázdné české strany. Chjo. Takže heslo vyřízeno, pak jsem omrkla posílání peněz na zahraniční účet. Asi tam budu muset zajít a zeptat se. Účet vedený v euro mám proto, že to tak chce škola (neřeším, prostě akceptuju). Opravdu mě NEnapadlo informovat se, jestli můžu z eurového účtu posílat libry. Protože to vypadá, že asi ne. U mBank jsem to našla v pohodě. Jenže moje škola nemá ráda mBank (neřeším, odevzdaně akceptuju).
Uááááá, zítra se bude zařizovat. Ani bych se nedivila, kdybych ty své těžce nakřečkované miliony musela nakonec vložit na svůj původní účet. Jenže, mBank je pouze internetová banka, takže to znamená, že si ty peníze stejně musím někam poslat. Nejspíš na účet nový, a pak přeposlat. A pak pochopit ty IBANy a další kódy a nezbláznit se.
Do toho všeho samozřejmě výuka a páteční zkouška z literaturya italština a nenapsaná esej. Taky bych měla jet na letiště očekovat tu klec na zavazadla, abych zjistila, jestli do ní narvu svůj o deset cm větší kufřík, aby mě v Krakowě neposlali do někam. Jo a ... je sice pěkné, že mám zaplaceno 20kilové zavazadlo, ale mám já vůbec takové nějaké? Neeeee, jak bych mohla, že.
Jsem tak trochu nemožná. Ale mám ze sociolingvistiky za JEDNA. Takže mi vůbec nevadí, že nejsem praktický typ. Jsem aspoň lingvista!!!
