Princeznička
Chtěla bych začít článek něčím jiným než větou "Můj muž ...", ale jde to ztuha, neboť on teď okupuje veškeré mé myšlenkové pochody. pokusím se nebýt nudná. I když já si tady stejně píšu především pro sebe, abych si za rok za dva mohla říct, že jsem pořád stejně ujetá a nic se nezměnilo :D
Jsem optimista a snílek. Extrovertem pouze ve svém introvertním světě. Mám ráda lidi a věřím, že jsme všichni dobří, jen nás tak nějak ničí civilizace (to řekl jeden z filosofů, tuším). Když si nabiju čumák, neznamená to, že se vzdám. Nechám si ho nabít znova. A znova. Protože příště to třeba může být jinak. To se samozřejmě netýká strkání alobalu k plombám, návštěv u zubaře, apod. :D Když byly volby, pekla jsem doma muži cookies a zelný závin. Pořád si nemůžu zapamatovat, že Klaus už není prezident. Všechny země EU bych asi sotva vyjmenovala. Integrály a derivace jsou pro mě hodně Greek. Neviděla jsem ani jednoho Pána prstenů. Červený trpaslík mě nikdy moc nebral. Mám příšerné nehty.
A můj muž si stejně myslí, že jsem roztomilé naivní stvoření, které zachraňuje svět. Něžná princeznička. A na mou poznámku, že jedné slečně v čajovně věnoval až příliš hřejivé úsměvy, mi se zvednutým koutkem úst odvětil: "S tebou ještě bude sranda."
Mám se skvěle. Čtu a čtu a čtu. Učím. Popíjím čajíky a kouřím vodárny po čajovnách. Koukáme na filmy bez titulků. Občas spolu mluvíme/píšem si anglicky. Procházíme se a povídáme si. Poznáváme se. A snažíme se neotěhotnět :D
Zítra mám první návštěvu v nemocnici. Jdu si hrát s dětma. Moc se těším! A hlavně jsem zvědavá, jaké to bude. To rozhodně nebude náhražka antikoncepce. Spíše naopak :D
