První jarní den a stojí za prd
Zřejmě nejsem příliš dobrý společník. Jelikož jediné, o čem se v těchto dnech chci bavit, je el baile. No a protože se snažím být ke svým přátelům tolerantní, zapojuji se do jejich diskuzí a mluvím úplně o něčem jiném, i když neustále myslím na "to svoje" Musím být vážně hrozná! Jenže pomoct si nedokážu a vlastně ani nechci. Prostě mě to moc baví a nedokážu směřovat své myšlenky jiným směrem.
Taky si říkám, že bych neměla tak moc myslet. A říká mi to více lidí. Když myslím, nikdy to nedopadne tak, jak bych chtěla. A ještě si zadělávám na depokoidní stavy. Jo, to je moje. Vyžívat se ve společnosti Madame Melancholické ... a jak jsem včera říkala Pavlovi a Marti, když se nudím, zapnu si počítač. Na počítači mrknu na mail, na blogy (kde téměř nic nepřibývá!!!), na můj blog a na facebook. To mi zabere maximálně deset minut. A pak, místo toho, abych se věnovala čemukoliv smysluplnému, KLIKÁM. A když klikám, tak myslím a pak to může hodně bolet. Protože se stávám paranoidní a celej svět je proti mně. Přesně tak, chudáček malinkej. Politujte ho!
Ještě aby! Je mi hnusně z pohledu na svět, který mám. Musím ho změnit. A taky si konečně vytvořit pevné názory, protože je měním stejně jako se otáčí korouhvička. Když se na sebe podívám tak nějak z ptačí perspektivy, připadám si děsně nevyrovnaná. Vůbec netuším, co si myslím. Nedokážu odpovědět na základní otázky. Jako bych byla úplně bez názoru na všechno to dění kolem. Je to vůbec možné?! Vždyť já ani nemůžu s jistotou říct, jestli mě obor, který studuju, baví.
Pienso bailar, es lo que me gusta el más. Aunque bailar sóla ... sin mis compañeros ... lo no será tan divertido. Pero es mejor que pensar en tonterías. Pues ... viva el baile!
