Pseudo depka
V 00:00 jsem propadla depresi. Připadá mi, že začínám být úzkostlivá, co se smrti týče. Tak nějak si začínám uvědomovat její nezbytnost, nevyhnutelnost, definitivnost. Vždycky jsem tvrdila, že se smrti nebojím, protože jsem strašně zvědavá, co bude po ní. A já se fakt nebojím. Jen mě děsí fakt, že pak už asi nebudu moct číst a především, kde budou mí nejbližší?!
Nesmím na to myslet, protože jsem schopná vypěstovat si docela velký problém. A musím se začít smiřovat s rokem navíc. Nebrat ho tak tragicky.
Jen se mi moc nepozdává, že bych měla svůj narozeninový den strávit u Daviho babičky ... doufám, že budeme mít šanci pláchnout někam do lesa, k řece, pryč od civilizace. I když dnes bych nejraději prchala sama ... JO! Chtěla bych být sama. A trochu si pobrečet. Pokračovat ve své nekonečné meditaci nad nesmrtelností brouka.
Už skoro sepisuju Ohlédnutí (a třeba si mi podaří sepsat i to za předloňský rok), tak se těště. Jelikož jsem pod nadvládou Madame Melancholé, tak to ale asi nebude nic veselého.
Takže Happy (?) Birthday, Mona
