Pseudostesky
Zcela nečekaně jsem dospěla k závěru, že je sice hezké sepsat si všechny povinnosti pro následující týdny, ale můj záměr jaksi pozbyl efektivity, neb jsem seznam vystavila na internetu, místo abych si ho přilepila na displej/monitor svého teď-se-chci-zase-sknout-na-dvacet-minut počítače a zamezila pohledu na všechny lákavé webové stránky. Zajímavé je, že jsem své internetové čtení omezila na tři blogy, jednou týdně psychologii.cz (když už jsem zahákla money za členství), facebook, metodologické články/tipy/whatever a stejně pořád prokrastinuju. Domnívám se ale, že efektivně!
Dva dny uběhly a pokročila jsem asi o dva odstavce, které jsem vyplodila během deseti minut. Docela dobrý. Na to, že jsem anglicky už hooodně dlouho nepsala ni do školy. Nic, na čem by záleželo. Jenže pak se u nás doma zase strhla "hádka", taková ta z těch, co naprosto postrádají smysluplnou argumentaci, a když na to přijde, chybí jim i ústřední téma. To pak taktně mlčím a snažím se potlačit svůj sarkasmus. Včera mi to moc nevyšlo. A to jsem jen podotkla, že "jsem vděčná za IQ, kterého se mi dostalo" Protože sis odkráčela se slzama v očích, usoudila jsem, že má jakési ponětí o pragmalingvistice.
Takže místo abych se věnovala jazyku Nootka a využila psací sliny, které se mi zrovna často nedostává, jsem byla donucena čelit vlně emotivních výbuchů zamindrákované duše. Protože TAKOVÉ dětinskosti, jaké se včera "řešily", musela vyplodit pouze osoba, která má problém a kompenzuje si ho tím nejstupidnějším možným způsobem.
Jo, mám se skvěle :)
Myslíte, že přežiju se 100 librama na měsíc? Ty nájmy v Británii jsou pořádně mastné. Co si asi koupím k jídlu za tři libry na den ... Pozitivní na tom je, že určitě nějaké to kilo zhubnu. A pokud si najdu bydlení daleko od školy, těch kil by mohlo být i více. Hlavně to brát s humorem. A že mi to jde :D
