Psycho svět
Zúčastnila jsem se přednášky o ADHD dětech. Většina mých dětí je značně hyperaktivní, tak jsem si myslela, že bych se třeba mohla dozvědět nějaké triky, jak na ně. Houbeles. Přednášející nejspíš dostal cihlou do hlavy. Poté, co nám odvykládal, jakým způsobem učil svou dceru vnímat barvy, pochopila jsem, proč se s ním manželka rozvedla. Jen nechápu, že jí to trvalo tak dlouho.
No ale poslechla jsem si ho. Zamyslela jsem se. A přestože jsem tam šla s otevřenou myslí (a srdcem na dlani), začala jsem se cukat hned v počátku. Prostě takový ten vnitřní pocit "tohle není ta správná cesta".
Jsem schopna přijmout reinkarnaci, anděly, regresivní hypnózu, auru, ale že by se dítě narodilo s ADHD proto, že matka během těhotenství žila v blízkosti elektrospotřebičů?! Uznávám, že pokud je maminka v těhotenství vystavena tlaku a žije příliš hekticky, že to vliv na dítě mít může, ale všechny ty ostatní věci kolem?! Připadala jsem si jako na sektářské seanci. Jo a taky se nechte odčervit, protože veškerá havěť ve střevech působí negativně na naše myšlení.
Možná, že kdyby to pan přednášející podal jiným způsobem, kdyby to nevyznělo jako poselství z Marsu, jako totální brainwashing, že bych nebyla skeptická.
Tak já si radši vezmu svý prašný křídy a jdu si čmárat mandaly. I omalovánky jsem si pořídila, abych se trochu procvičila v kreslení a obkreslování. Tvůrčímu duchu zdar!
Sis se podařilo na dva dny odstranit z povrchu zemského router. Neuvěřitelné, jak rychle mi došlo, že jsem opravdu závislá na internetu. Hned jsem se rozhodla s tím něco udělat. Důkazem mi budiž pět přečtených knih za pět dnů. Dva obrázky. A pozitivní nálada.
Měla jsem hektický týden, kterému předcházel skvělý trénink. Oblečení bylo smáčené potem a já po všem tom zkoušení jigového kroku došla do stavu, kdy mě zaplavila nová vlna euforické energie. JO! Přesně takhle by to mělo vypadat. A má milá San vždycky věděla, jak na to:o)
V pondělí se mi nepodařilo dojít do školy. Pohled na nebe a následný sníh určily charakter prvního pracovního dne. Mé sebevědomí usoudilo, že není dostatečně vysoké na to, aby riskovalo zásah. Děkuji Peťce za Ollies, kde jsem ukojila své touhy po uklidnění.
V úterý jsem téměř dorazila včas, abych zjistila, že děkanské volno rovná se žádná škola. Zcela zbytečné dopoledne v centru. Jo, mohla jsem jít na Den s překladem, ALE to by mě musela témata zaujmout. Nezaujala. Večer se mi do cesty připletl seminář s honosným názvem slibující rozvoj našeho potenciálu. Kdo ty názvy a popisky asi vymýšlí? Praštit přes nos ... bludy, bludy, bludy. Prostě kreslení za využití pravé hemisféry. Jako kdyby přednášející byla jen kapitolu přede mnou v knize Nemoc jako cesta. Vážně. Zklamání. I tak ale kreslím. Svým vlastním způsobem.
Ve středu jsem jela s předstihem. A co se nestalo? Nějaký blbec to napálil do sloupu v kolejišti a nejezdily ani busy, tak jsem se prošla. A dorazila o čtvrt hodiny později, poněvadž překonat vzdálenost Vodárna - Svinov a následně se opět pěšky dostat od Čistíren k Bohemce je prostě time-consuming. Děkuji tímto panu M., který mě ve večerním kurzu neustále zahrnoval komplimenty (jak mu zazářila očička, když jsem mu v několika větách shrnula všechny 4 způsoby, jak vytvořit budoucí čas!).
Ve čtvrtek jsem na svou hodinu s Mončou dorazila dvě minuty před osmou. Zázrak. Dobrý pocit. Skvělý začátek dne. Školka. Fulghumovo Možná, možná ne, při kterém jsem nahlas umírala smíchy. Shining Sun. Začínám se zklidňovat, neřešit, brát věci tak, jak jsou, přestávám se vrtat ve věcech víc než je třeba. Je mi trochu lehčeji, poněvadž jsem si prožila to skutečné "neočekávat" a taky "zcela akceptovat" a "stále stejně milovat" Ono se to těžko vysvětluje, nebo mám jen pocit, že to složitě vyznívá a vy mě chápete, kdo ví :o) Byla jsem ze všech pocitů, které mě obklopily, tak nadšená, že jsem zatoužila po lásce, abych si ty nově nabyté "schopnosti" mohla otestovat v praxi. Ehm, teď to vyznívá, jako bych byla naprostý magor.
Stejně si myslím, že je ještě brzo na vztah. Už si vážně musím sepsat priority a požadavky. Těžko se hledá, když ani nevím, co bych chtěla. Můj seznam by měl být kratší než toaletní papír :D Hmmm, let's concentrate at things that do really matter.
Jednou se Marci zeptám, jestli si všimla, že mi do života přinesla chaos. A jestli si byla vědoma toho, že jen díky ní se v tom chaosu začínám pomalu orientovat a pozměňovat své postoje, své názory, své všechno. Pamatuju si, jak mi v červenci řekla, že má dojem, že povídáním s ní se probouzí mé negativní já. Spíš bych řekla, že jsem se probudila celá :o)
A tak teď kreslím, čtu si, popíjím zelený čaj, chystám se na Černobílý svět - ve filmové podobě, v zásobě mám Nebezpečnou metodu a pár dílů In Treatment. Zítra budu vařit oběd - něco nadpozemsky zdravého, už teď vidím ty kyselé obličeje :o) A dál a dál budu poznávat sama sebe ... Malý princ v nás od Mathiase Junga mi dal víc než jsem čekala. Je třeba pozměnit svůj pohled a přečíst si pár dalších Saint-Exupéryho děl, poněvadž jeho filosofie je mi opravdu blízká. A chci prozkoumat taky Hesse a Nietzscheho a Komenského, protože to důležité už bylo dávno řečeno.
