Se sklopenýma ušima
Druhý termín mé jediné zkoušky je ve středu. Na trojku mi chybělo 5 bodů. Upřímně, divím se, kde jsem nasbírala těch 32. Možná, že mi v hlavě něco zůstalo. Ale tak teď mám konečně pořádné zápisky a dle spolužačky je v nich úplně všechno, co bylo na testu. Prima. Jen se cítím trapně, že jsem to jako jediná nedala. Hmmm, bylo by hodně velké štígro, kdybych všechny zkoušky zvládla bez učení, že? Tak fajn, je třeba se něco naučit.
Hlavně nestresovat ... analyticky jsem se dostala k tomu, co by se stalo, kdybych to nezvládla ani při dalších X pokusech. Proto nemám důvod ke stresu, k panice. Někteří by řekli, že jsem líná, jiní že příliš flegmatická, ale já si myslím své. Stačí, že mě ničí dětičky.
Trochu si zalistuju v dějinách malířství (jako dnes ve dvě ráno), dám si pár dalších phrasal verbs, vykutím přípravu do školek (ach, jak se mi chce!) a užiju si další lekci bailes irlandeses. Proč jsem to vstávala ve 12?!
