Shame on me
Včera jsem byla na srazu z gymplu. Moc dlouho jsem v mexické nepobyla. Před samotným gatheringem jsme u Peťky hráli šipky, popíjeli svařák a pekli perníčky. Co myslíte, že byla hlavní aktivita? :D A proto jsme přišli o celé dvě hodiny později. Poseděla jsem asi dvě hoďky a vydala se po hlavní třídě směrem nahoru, abych se nechala nakazit svou lepší polovičkou, která se divila, že jsem přišla tak brzo. Lepší polovička trochu víc smrká. Zdá se ale, že neumírá na rýmečku. To mě příjemně překvapilo. (já si poslední 4 dny stěžovala na záda mnohem víc a mnohem hlasitěji :D)
Dovedu se bavit bez něj. Fakt. Chodím do školy, učím a jsem schopna se bez problému soustředit. Ale jakmile jde o volný čas, počítám minuty do opětovného shledání.
Jsem prostě doomed a cursed a kdo ví co ještě. To je prostě tím, že ve volném čase nic moc nedělám. Když tancuju, tak je to oukej. Ale když vím, že si budu číst nebo se dívat na seriál, tak to přeci mohu dělat i po boku mého milého. A proto mě to samotnou nebaví. Makes sense, doesn't it?
Abych se v Yorkshiru nezbláznila, přihlásím se do všech možných studentských klubů. Zápisné do skotských a irských tanců je za hubičku. Z turistických skupin si budu moci vybrat, neb je jich v Leedsu více. A fotit, fotit, fotit. Chci se naučit fotit a kde jinde, než v mém milovaném Albionu. Na výlet určitě pojedu do Chesteru za San a Danielem a dneska mě pozval kamarád Jirka do Cardiffu. Asi se opravdu těším. Splním si svůj odvěký sen. A snad se konečně naučím nějakou tu angličtinu :o)
A to je asi tak všechno k tomu, že naprosto netuším, kdy napíšu dvoustránkový úkol na úterý, což je jediná věc, na kterou jsem si chtěla postěžovat :D
Do mého plnohodnotného života musím zařadit:
- 450 stránkovou knihu (že je anglicky, asi nemusím dodávat)
- a k ní 6 stránkovou esej
- naučit se na test týkající se imigrantské literatury
- přečíst knihu do černošských autorek
- sepsat ten dvoustránkový úkol
- naučit se francouzsky
- naučit se italsky
- přečíst si 5 odborných esejí a napsat na ně anotace
- přečíst další dramata na čtvrtek a na další čtvrtek a na další další čtvrtek?
- skripta do didaktiky a skripta do ještě něčeho, určitě, ale co to sakriš bylo?!
Nejspíš by to nebylo tak strašné, kdybych neměla před očima tu první knihu. Největší bubák. Začínám těžce prokrastinovat. Dnes musím sepsat výkaz do jazykovky, přečíst pár imigrantů a podívat se na franinu. Překlad pro kamarádku nestihnu. Kamarádka mě asi nebude mít ráda, když jsem jí to slíbila na dnešek. A stejně pořád datluju, místo abych už konečně začala něco dělat. A víte, co udělám, jakmile dodatluju? Půjdu si uvařit čaj (pět minut), najít něco sladkého (pět minut), možná si dám sprchu (půl hodiny), vytrhám si obočí (pět minut), budu hledat sešit na poznámky (těžko říct ... asi 10 minut), pak propisku (dalších 5 minut), pohodlnou pozici na gauči (2 minuty), pak se mi zasekne počítač (20 minut), uvařím si druhý čaj ....
Prokrastinace je termín, který označuje touhu věnovat se věcem, které vás mohou obohatit a rozvinout a nemají vůbec NIC společného s tím, co je třeba udělat v nejbližších hodinách a co po vás chce někdo jiný než vy sami. Jo jo, shame on me!
