Šikulka šikovná
Nemám sice napsanou celou bp, ale něco málo jsem zvládla. Jako třeba napsat úplně trapné introduction. A po včerejší hodině s Chrisem (není nad rodilé mluvčí) jsem si uvědomila, že mám spoustu useless omáčky a na vlastní výzkum (i když bych tohle slovo v souvislosti s MOU prací používat asi neměla) mi moc místa nezbyde. Taky jsem vyzkoumala, že o Michaelu Cunninghamovi je toho napsáno strašně málo. Obvykle rok a místo narození, jméno jeho partnera a toť vše. Dnes snad konečně dokončím první kapitolu. Tak moc bych ji chtěla zítra poslat. Superviser mě už určitě zabije nebo pošle do temných končin.
V neděli jsem objevila svůj skrytý talent. Já o něm samozřejmě vím, ale nikdo mi ho nevěří. Vařila jsem oběd. Sama. Na tom by ještě nebylo nic divného. Ale já vařila SVÍČKOVOU. Jo, je to tak. Mamka si na ni nikdy netroufla. Prostě jsem otevřela staré číslo Albert magazínu, poslala mamce seznam ingrediencí a v neděli se pustila do dvouhodinového vaření. Ségra snědla šest knedlíků. Davi tři talíře, knedlíky ani nejde spočítat. Asi mi začně pršet do nosu. Jsem prostě ÚŽASNÁ (chtěla jsem napsat dobrá, ale to je trochu málo).
Konečně jsem si pořídila jarní botky. S dvěma pásky přes nárt. Plnou špičkou a menším podpatkem. Z kůže. Za čtrnáct stovek. Jsou dokonalé, nádherné, skvělé. Proto teď mířím do lékárny, abych si koupila náplasti na puchýře a do krve sedřené paty. Že prý se ta kůže roztáhne. Doufám, že se tak stane ještě před tím, než mi upadnou obě nohy.
Mám chuť jít psát bp do parku. Kdybych se dlouho neozývala, zažalujte Baťu. Bude mě mít na svědomí.
