Snad nezakoukaná
Ho uno zaino grande. Il albero é alto. É un cane nerro. Abbiamo una finestra bella.
Tož asi tak s mou italštinou. Sloveso mít a být si pamatuju. Snad. Členy, koncovky podstatných a přídavných jmen taky. Teď už jen slovní zásobu a můžu parlit po taliánsku :D Pořídila jsem si včera obrázkovou cvičebnici a až přečtu dramata na zítřejší americkou historii a učiním pokus číslo jedna vytvoření praktické prezentace do didaktiky ("moderní" výukové metody, které se už nepoužívají), podívám se na první téma: la casa (bydlení).
Teď se mi ale ještě nechce. Ráda bych se nejprve podělila o své včerejší zážitky. Úterý - el día masochisto. V liché týdny 4 hodiny a půl škola, pauza na výdech-nádech a následují další 4 hodiny a čtvrt výuky. Mám nové studenty. Prý pět, zatím jsem viděla tři. Pre-Inter, komunikují lépe než píší (což je normální jev, i když já to mám přesně naopak), zatím se ještě moc nesmějou. Rozhodla jsem se pojmout následujících 11 lekcí tematicky a už pracuju na námětech, které by měly aspoň trochu souviset s gramatikou a obsahem učebnice. Chtěla bych do těhle krátkodobých kurzů zavést řád. Jenže ....
Můj největší problém je má flexibilita.
Blbost, že, ale je to tak.
Uvedu vás do situace. Připravím si hodinu, nakopíruju materiály na vybrané téma, což je obvykle kombinace slovíček, poslechu, vhodné gramatiky a konverzačních cvíčení/témat, pak přijdu do hodiny, JAKO VŽDY se zeptám "How do you feel today? What was your week like?" a někdo začne vyprávět o dírách na dálnici. O čem myslíte, že se asi bavíme zbytek hodiny? Jaké téma asi probíráme? Jakou gramatiku?
Přesně tak. Takže z pečlivě připraveného food/I like,don't like/recipes se vyvine transport, accidents, illnesses a procvičování adverbií.
Já si myslím, že takhle je to úplně nejlepší a mě samotnou by přesně takováto chaotická (přestože ve své podstatě systematická) výuka bavila. Jenže pak je k ničemu učebnice (a vyhoďte 535 korun do vzduchu), zkopčené materiály (my money!!!) a jakákoliv příprava. Ono je super být flexibilní a umět se adaptovat a nesnažit se štelovat na studenty nějaký umělý konstrukt, jenže ... co myslíte vy?
Kdybych začínala hodinu s učebnicí, nejspíš bychom se bavili na mnou předem vybrané téma. Ale když já si prostě nemůžu a ani nechci odpustit svůj upřímný zájem o životní peripetie mých studentů. DILEMA.
Hmmm, měla bych si konečně vzít něco z toho, co se učíme v didaktice: Každá hodina musí mít svůj cíl a téma. Na tomto svém neduhu chci zapracovat. Just think about HOW.
Teď mám v ruce 30 stránkovou příručku o stvoření světa. Z pohledu Bible a z pohledu evolucionistů. Daly mi ji dvě paní před antikvariátem. Jo, antikvariát. Za mých gymnaziálních let (haha, to zní, jako by mi bylo devadesát, ale strašně moc se mi ten obrat líbí) jsem tam trávila moře času. A těch knih, co jsem si odtama odnesla! Dnes jen šest. Pár kousků od Jacka Londona (rok 1924!!!), Kate Chopin (Probuzení), Nietzscheho (Tak pravil Zarathustra) a jednu jungiánku, která napsala knihu: Imaginace jako prostor setkání s nevědomím.
Poslední jmenovaná by mi snad mohla ukázat další cestu, jak prohloubit svou self-knowledge. Myslím, že jsem si docela dost vědoma sama sebe. Je úžasné, jak slovo "vědomí" a veškeré jeho odvozeniny získávají v běžném životě jiné odstíny. Kolikrát člověk řekne "Jsem si toho vědom", "Uvědomila jsem si, že" ... připadá mi, že v původním významu mají mnohem větší hloubku. Obsahují více a jsou propojené s našim já. A když to tak píšu, napadá mě, že dnes lidé mluví příliš rychle a kvantitativně, že si ani nemohou být "vědomi" skutečného obsahu a dosahu slov, které používají. Původní obyvatelé na to kápli. Slova jsou vzácná a mělo by se jimi šetřit. Říct hodně a přitom mluvit krátce je talent.
Jen tak mimo řečí, zrovna mi volala Shining Sun. Její důvěra v mou maličkost mě úplně odzbrojuje. To není jako když doma prohlásím, že si musím sekunďákem zalepit boty a mamka na to odvětí "Řekni prosím tě ségře, nebo víš jak to dopadne" (Ha! Tato věta nedává moc smysl, ale takhle se u nás doma mluví ... slovo "nebo" by se dalo v tomto případě nahradit slovem "bo" popřípadě "neboť" ... to já jen, kdyby nad tím někdo uvažoval a myslel si, že už zase neumím česky). Marci říkala, abych si třeba ještě narychlo stihla vymyslet program, když skončíme zítra dřív a začneme později. Já na to, že sbalit dneska někoho už asi nestihnu. A těžko říct proč, ale ta její odpověď, že třeba sbalím partnera, s kterým budu už navěky, mi připadala tak dokonale prorocká. Pan Oh-My-God je stejně jako ona Štír. Teda myslím, páč říkal, že má narozeniny za měsíc. Jeho magical eyes by tomu i odpovídaly. Jinak teda ta důvěra se týkala něčeho jiného, fakt nešlo o to, že bych si byla schopna za dnešek najít chlapa :D
A včera mě rozesmála paní Š. Skoro o půl deváté večer, kdy jsem končila v jazykovce. Psala jsem jí, jestli máme dnes lekce a ona volala zpět, aby mi řekla, že až za dva týdny. Hovor začínal přesně takto: "Mladá a zamilovaná (hahaha), jak se máte? Já vám minulý týden volala, že jedu na dovolenou ..." Když k tomu připočtu, jak jsem do naší "bio-buchty" (představte si pod slovem BIO cokoli, co chcete, ale je to jedna konkrétní rostlinka :o) nasypala HRNEK soli místo hrnku cukru, a pak jsme ji musely s Peťkou vylít do záchodu, a jak jsem nešikovně vařila i den poté, tak si jako říkám, jestli jsem se fakt nějak moc nezakoukala ...
