Špetka nedělní poesie
Hlava plná myšlenek a srdce plné emocí. Emoce na papíře eliminují přemítání. Uklidňující proces. Nevím, jestli být zvláštní je fajn ve světě, kde se všichni snaží hledat někoho hlavně normálního. Část mého já akceptuje nové skutečnosti, ta druhá, ta větší, se chce potrestat za svou naivitu. Bez lítosti. Každé rozhodnutí je v daný čas to nejlepší možné. Už jen pro tu zkušenost.
Za mnou
Z lípy srdčité list dopadl na zem,
podzimní vítr odnáší čas.
Šeptajíc do tmy: přec nejsem blázen!
Snad s trochou víry šlo by to snáz.
Když měsíc slunce líbal,
řeka vylila se z břehů.
Kousek duše zpíval
a zradil paní něhu.
Kelímek od kafe pod stolem se válí,
slova vzal sebou poslední z nás.
Část mého já nemá místo k stání,
na chvíli odkráčím, však vrátím se zas.
