Špičkou jazyka
Dostala jsem, mimo jiné, Špičkou jazyka od mé drahé Sarah Watersové, kterážto mě o svém umu přesvědčila už při čtení Zlodějky a posléze Malého vetřelce. A taky Sofiin svět od Josteina Gaardera, knihu, ke které jsem se snažila dostat snad desetiletí.
Špičkou jazyka je lesbický román z Viktoriánské doby, z oblasti divadla a kabaretů. Dovedete si asi představit, jak moc mě musel zaujmout, když jsem se po více než týdnu opět začetla a právě jsem přelouskala asi 70.stránku, hmm.
Pro dnešek to ale stačilo. Chce se mi totiž strašně moc umřít. Palice mě přestala bolet celkem rychle, on ten Panadol je zatím ještě účinný. Ale to vedro, lidi, to mě úplně ničí. Kdybych byla z cukru, už jsem karamel. Nezmůžu se na nic jiného než ležet spoře oděná na zemi a meditovat nad blbostma.
Oslava byla parádní. Sezvali jsme kamarády před čajovnu, abychom je trochu zmátli. Zavázali jsme jim šátkama oči a ruku v ruce je dovedli na děsně tajné místo - do našeho nového bytu, který obýváme už od konce dubna. A je to venku! Kvůli téhle malé hře na slepou bábu jsem přes dva měsíce dokázala držet jazyk za zuby. Vidíte? U mě jsou všechna tajemství pod zámkem :o)
A jakmile uklidíme, nafotím naše nové doupě a s radostí se pochlubí!
