Stále ještě "mladá"
Sbalit si vše potřebné na dovolenou je jedna z činností, která mě nikdy moc nebavila. Ve finální fázi jsem sice nezapomněla na nic zásadního, ale než jsem se dostala k tomu, abych vůbec začala, až příliš rychle se blížil samotný odjezd. Nejinak je tomu i dnes. Moc dobře vím, že večer dorazím domů kolem osmé a budu muset zařídit spoustu věcí. Část z toho bych mohla udělat teď, ale proč bych to dělala, když mám pocit, že to večer zvládnu levou zadní.
I tak si ale myslím, že bych mohla žít sama se sebou. Rozhodně bych se nenudila. A byla bych chápavá.
Po návratu ze Slovenského ráje, kde nakonec nebudeme stanovat, ale chatovat a lézt po horách/kopcích/žebřících, cachtat se v termálech, zpívat u kytary po večerech a prostě jen tak být, se s Peťkou opět vrhneme do fitka a plánujeme ještě další aktivitu, která by byla efektivní a někam vedla - nejspíše něco kreativního, nebo jazykového. A až se vrátím, musím konečně
- dokončit sorpresu pro San
- dopsat esej (mám dvě strany z pěti)
- dočíst rozečtené knihy (především Nemoc jako cesta!)
- napůjčovat si v knihovně nové
- zapracovat na svých cílech (především těch sebevzdělávacích)
- přeposlat našetřené úspory mimo dosah očí (i když teď mám tu penny od San a Dana, tak se nemusím bát, že bych v Leedsu umřela hlady :D)
- vrátit se k co-všechno-musím-udělat-po-zkouškovém seznamu a uskutečnit ho (mám volno od školy už měsíc a jaksi pořád nic)
- vymyslet si jeden týden v srpnu absolutní volno
Miluju seznamy a plánování! A vůbec mi nevadí, že devadesát procent stejně nesplním. Hezky se na to kouká a člověk má pocit, že jen tím sepsáním se část splnila. Pozérské :D
Zítra mám 24.narozeniny. Včera jsem se rozhodla ke kroku, který ovlivní mou budoucnost. A existenční krize? Ještě neklepu na dřevo, ještě je brzy, ALE tím, že jsem ze sebe vysypala vše, co mi leželo na srdci, jsem se osvobodila od tíhy a pochybností, které mnou cloumaly. Ready to get older without any pain. Myslím, že tento rok jsem zvládla obstojně, přežila jsem hrůzostrašné, pochopila nepochopitelné, objevila nové možnosti a světy a především vzala za své skutečnost, že neexistuje žádná asbolutní pravda, nic statického, o co by se člověk mohl opřít. Ačkoliv, jistotou jsou nám právě ty změny ... a jak jsem psala už dříve, je třeba se z nich radovat a využít je ve svůj prospěch.
Ach to bilancování! Jedinečná možnost šáhnout si do svědomí a být k sobě nejupřímnější. Mé Ohlédnutí je v přípravě.
A jedna perlička na závěr, z mého dialogu s babičkou, která u nás byla na návštěvě. Uvedu vás do situace. Rozhodla jsem se jít ven. Odlepila jsem se od počítače a napadlo mě, že se babička určitě hned zeptá, kam jdu. Oblékla jsem si sukni. A pokračovala dál. Babička: Kam jdeš? Já (s hlavou mezi oblečením): No, dostala jsem nabídku dát si lahvinku vína a trochu nezávazného sexu, tak jsem nemohla říct ne. (mamka se SIS propukají v záchvat smíchu, babička tuhne). Sis: A jdeš aspoň s holkama? Já: Dneska jen s jednou. Sis: Bereš si lesbické boty? Já: Si piš. (už jsem na odchodu, mezi dveřma, teatrálně se otočím tváři ke všem v obýváku) Já: Nikdy jsem neměla problém přiznat, že jsem bisexuální. (efektivní otočka a za zvuku babiččiného "sodoma gomora" odcházím elegantně z domu)
Když do mě někdo neustále šije, můj altruismus jde k šípku. Ach bože chraň, abych i já byla takový rodič/prarodič! A názor, že přesně to se z nás stane, je úplně zcestný. Když si člověk uvědomí, jaký hloupý vzorec naši rodičové žijí a snaží se nám ho ještě vnutit, je na nejlepší cestě vyvarovat se mu. A jo, JO, jsem děsivě přechytralá :D :D Buďte eklektici!
