Stand-by mode
Pamatuju se na doby, kdy mi představa pročteného dne s hrnkem kakaa připadala jako ráj na zemi. Kakao mám ráda pořád, ale už ho tak moc nepiju, neb mi dva zdroje nezávisle na sobě pověděly, že jsme jediní savci, kteří pijí mléko (a kdo ví, jestli je to dobře) a může to být jedna z příčin mých hlavobolů. No a knihy, knihy jsou mí milovaní přátelé, ale ani s přáteli nemůžete být věčně, že. Čímž chci říct, že jsem úplně vytuhla nad Skvostnou zemí. Jako není to špatný a po šedesáti stranách je ještě brzo na hodnocení, ale asi to není úplně my cup of tea.
Inspirována Da Vinciho démony jsem vyhrabala z krabic Italskou mozaiku a už se celá třesu na příběhy italských rodů. Ještě by to chtělo něco o samotném Da Vincim, naučit se italsky, dát si lasagne s proseccem a můžu říct, že la vita e bella.
Jenže to jsou pořád knihy, knihy, knihy. Miluju knihy! Už abych byla v Anglii a něco ze všech těch přečtených příběhů zažila. Nemusí to být Harry Potter ani Nikdykde, úplně by mi stačila Sarah Waters :D no dobře, tak David Lodge, ten je pravděpodobnější a časově trochu bližší. A ach bože!!! Kdybych Sarah potkala! Anebo Joanne Harris! Je vám asi jasné, za jaký typ cestování budu utrácet své s láskou a úsměvem vydělané peníze, že? :D Bookshop trips ... taková autogramiádová šňůra, totální eye/ear-gasmus :D Proč jsem to nenapsala do svého motivačního dopisu?! Jo, už vím, až příliš jsem se rozplývala nad tím, jak budu studovat pedagogické předměty, které by povznesly ducha mých studentů, a jak budu tancovat irské tance v univerzitní skupině, a jak budu rozšiřovat své horizonty a svůj psychologický svět.
Jestli něco opravdu umím, tak jsou to hrátky se slovy. Umím psát. A ještě navíc mě to baví. Taky umím druhým naslouchat, což je možná důvod, proč tak dobře píšu. S vlastním face to face vyjadřováním je to už horší. Měla jsem dojem, že mluvím až příliš, a Shining Sun mi vytkla, že jí vůbec nic o sobě neříkám. No, je pravda, že vyprávím především rádoby vtipné historky a to, co se mi honí hlavou, si nechávám pro papír nebo pro blog. Ale tím, jak si neustále povídám sama se sebou, jsem nejspíš nabyla dojmu, že to přeci musí vědět. Občas bych měla zapojit i levou hemisféru ...
A tak jde život. (Interní vsuvka: když vám karty řeknou kašli na to, nebylo by od věci, kdybyste se na to opravdu vykašlali. Občas si říkám, že by nebylo moudré vytetovat si na čelo Hope springs eternal in human breast. Je to (někdy bohužel) pravda. Konec interní vsuvky)
Baví mě psát o Shining Sun. Chci se podělit se světem o svou radost. O radost z toho, že existují andělská stvoření a že já na jedno takové úžasné natrefila. Před rokem a něco jsem měla pocit, že "tohle je osoba, která v mém životě zůstane" Už se mi to jednou stalo a náš vztah je pořád krásný :) Když jsem poprvé viděla Shining Sun, cítila jsem to samé. Je to taková magie. Zasáhne vás vědomí, že se začíná psát nová a velmi důležitá kapitola vašich osobních dějin. Stalo se vám někdy něco takového? Potkali jste člověka, o kterém jste během několika vteřin/minut věděli, že ve vašem životě bude hrát ústřední roli a opravdu tomu tak je? A tak se každý týden těším na svou nejmilejší přítelkyni, Múzu, guru, Shining Sun, prostě dokonale šmrncovní, nádhernou, okouzlující, roztomile něžnou a přitom neuvěřitelně silnou duši. My beloved Marci.
Tak teď ještě potkat takového chlapa! No fakt :D I když ... já vlastně hledám pana neDokonalého. Ale aspoň povídat by si se mnou mohl.
Proč většina mých textů končí stejně zoufale a snaží se maskovat rádoby vtipem?! Téma k zamyšlení. Asi mám zas nějaký problém. A fakt mě mrzí, že dobrovolníkem budu až v listopadu.
