Such a boring life!
Když jsem v Anglii přemítala nad tím, co dělat, až se vrátím domů, představovala jsem si poklidný comeback do pracovního života, jen tak zlehka, pár hodin týdně, abych se náhodou nepředřela a měla dostatek času k psaní hnusu diplomky. Že to jako nebudu přehánět. Jsem si myslela. Ehm ...
Taky máte problém říct NE, když se po vás požaduje něco, co vás moc baví a vy víte, že už nemáte ani špetičku volného času? Je to těžký, protože volný čas se dá vždycky najít. Kdekoliv. I kdybyste měli vstávat mnohem dřív, nebo se domů dobelhat až za tmy.
Včera o půlnoci jsem usoudila, že jsem natrefila na svůj strop. Už žádné další kurzy. Čas sice ještě pořád mám, ale čas na sebe nikoli. Když jsem ve čtvrt na jednu ráno přeložila první stranu lingvistického textu (wow! Konečně něčemu rozumím ... naposledy jsem si užívala s tímto patentem) a chtěla usnout, nějak to nešlo. Hlavou se mi míhalo TOLIK myšlenek a ne a ne se zastavit.
Učila jsem svou první hodinu na vyšší odborné škole. Místo 15 studentů jsem jich dostala asi 30 a 90 minut improvizovala, neb jsme se asi špatně pochopili a já neměla žádnou přípravu. Příště budu mít studentů snad o polovinu méně a o jednu vyučovací hodinu více, ale tentokrát už vím, koho budu učit, takže pomalu vymýšlím, co provedem, abych splnila semestrální úkol: rozmluvit je. Určitě si pamatujete, jak jsem tvrdila, že do státního sektoru nejdu. Ani zaboha. A taky že ne. Ono je mé nové působiště totiž školou soukromou. A studenti jsou, so far, usměvaví a povídaví. Což mi značně usnadňuje život výuku. Kdyby to někoho zajímalo, vyrazila jsem v okrovém triku s dlouhým rukávem, letních zelených šatech (ve kterých btw vypadám značně těhotně, ale vlajou, takže případný stresový pot by neměl jít vidět :D) a hráškových punčoškách. Černé sáčko přes. Ještě by to chtělo červené botky, ale zatím nevedu. Cítila jsem se ve svém eye-catching outfitu skvěle, rozhodně lépe než v tyrkysovém triku, které jsem si chtěla vzít původně, ale v úterý večer jsem si na něj kydla gyros (a pak se tvářila děsně nenápadně, aby si toho mastného fleku velikosti pětikoruny na hrudníku někdo náhodou nevšiml ...).
Podařilo se mi dodělat testy ke kurzu obchodu a marketingu. Teď mě čeká ještě napsat pár textíků a natočit videa. Pak bych konečně mohla získat certifikát. A těch důležitých slovíček, které se u toho člověk naučí. Věděli jste, že takové outstanding neznamená jen wow, ale taky něco neuhrazeného? Nee, nenudím se.
A dnes jsem měla radost, když mi jedna ze studentek vyprávěla o dovolené a popisovala, jak se nebála mluvit, všechno bez problému zařídila, objednala si, co chtěla ... což je po pouhých devíti lekcích slušný pokrok. A ještě o něco větší vidím na další studentce, se kterou jsme za stejný počet hodin probraly největší strašáky včetně podmínek, a jak skvěle jí to dneska šlo!
Aby toho nebylo málo, tak zítra pořádáme v jazykovce metodický kurz. Jak (ne)učit. Pět let mých zkušeností předám dál a nechám se inspirovat při brainstormingu. A těším se na to neskutečně moc! :)
