Těší mě ...
Ani bych neřekla, jak dovede být úklid povznášející.
Už nějaký ten pátek se máchám ve své negativistické náladě, šířím kolem sebe podzimní melancholii a odevzdání se osudu, bez jakékoliv touhy podívat se na svět pozitivníma očima. Skepse a apatie obestoupily mé dny a pokusily se mě utopit. Proto jsem šáhla po nejsilnější zbrani (dokud na to ještě mám sílu, říkala jsem si) a napsala Shining Sun. Nic jsem si od toho neslibovala, kor když jsem hned obratem po její odpovědi datlovala zprávu, ať mě nebere moc vážně, protože mé výkyvy nálad jsou v tomto období na denním pořádku. Chtěla jsem jen pár milých slov ...
... a dopadlo to tak, že jsem strávila odpoledne v její přítomnosti a pomáhala s velkým úklidem. A on ten úklid věcí kolem pomůže člověku urovnat a uklidit si i věci v sobě. Proto jsem od té doby v jakémsi uklízecím šílenství. A včera mě přepadla nakupovací horečka! Nejenže jsem přesvědčila Drahého, že potřebuje nové kalhoty, ale pořídila jsem i pár kousků pro sebe (květované šaty, fialové svetro-šaty, sexy skládanou sukýnku a další z mých oblíbených staropanenských svetrů v barvě fialové) a obohatila náš domov o zelený přehoz na křeslo a pár kořenek do nové špajzky, které dorazí už zítra (po měsíci čekání)! Že jsem během dvou dnů vyprala několik praček, snažím se udržovat kuchyň v reprezentativním stavu a založila jsem novou knihovnu na parapetu v obýváku, jen přispívá k mé dobré a více méně vyrovnané náladě.
Uklízet mě nebaví, protože to znamená obětovat příliš mnoho času na úkor čtení a příprav do škol. Musím ale přiznat, že teď se mi v procesu debordelizace podařilo najít jakési zalíbení. Mít věci srovnané doma napomáhá srovnat si věci v hlavě.
Kromě nakopnutí do úklidu jsem díky Shining Sun přišla i na to, že se až příliš stavím do pozice sebedestruktivního pasivního zbabělce. Protože víte co? Mě to rochňání se v bezvýchodných situacích snad vzrušuje. A když se mi Marci snažila poradit, došlo mi, že já ve skutečnosti o žádnou radu nestojím. Že chci pouze slyšet potvrzení, že na to nemám, že jsem neschopná a nekompetentní a že to mám vzdát. Že chci, aby mi někdo validoval ty mé sebedestruktivní sklony. A toho se mi samozřejmě nedostalo. Jelikož jsem děvče inteligentní a vnímavé, docvaklo mi velice rychle, o co se snažím. A pak taky ta kniha, kterou jsem začala číst před týdnem ... Najděte si svého marťana (od Marka Hermana). Ta mě ještě víc utvrdila v tom, že to, jak se se cítím, je mé vlastní vědomé rozhodnutí. A zrovna teď se mi taková informace moc hodí, protože jsem si začínala myslet, že svět je hnusné místo. Jenže ono ne, svět není hnusné místo, to jen já sama si ho dělám hnusným, protože kapituluji nad tím, co se mi nedaří a s čím si nevím rady.
Svůj problém jsem nevyřešila. Stále nevím, jak mám děti motivovat. Jen vím, že to, jak to dělám teď, je fakt špatně. A už se k tomu nestavím zády s apatií mně vlastní, ale hledám cesty. Možná je to zkušenostech, které nemám. Možná o neznalosti. Ale nechci, aby to bylo o tom, že to jen tak vzdám. (A taky se možná jen příliš podceňuju, protože nemůžu říct, že by se děti za ty dva měsíce a půl nic nenaučily a že by to nebavilo úplně všechny. Já ale chci, aby to bavilo každého z nich ... a pokud k tomuhle bodu nedospěju, tak si myslím, že se nedovedu zbavit přesvědčení, že opravdu jsem nekompetentní).
A tak tedy překonávám své chmury a snažím se těšit z malých radostí, jako je třeba VELKÝ nákup knih :D
Svou knihovnu jsem obohatila o:
- šestého Harryho Pottera
- Mime Order ... což znamená, že si musím znova přečíst Bone Season
- Řeky Londýna ... protože prostě magie
- komiks 130 - Čas hvězdoplavců ... komiksů není nikdy dost
- Čtenář z vlaku v 6.27 ... takový pěkný název, nemyslíte?
- Chlapec, který rozdával sny ... protože Dívka, která se dotkla nebe od stejného autora se mi v lednu moc líbila
- Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření ... od mého oblíbeného psychiatra z Psychologie.cz, kterého už brzy uvidím naživo na Festivalu Psychologie
- Proč (a jak) psychosomatika funguje ... na kterou jsem natrefila skrz DVTV
- Umění milovat ... klasika od Fromma
- Najděte si svého marťana ... o které jsem se zmínila výše
- 40 dní pěšky do Jeruzaléma od Ládi Zibury, který mě na netu moc baví svým smyslem pro humor a názory
Těší mě lekce tance, i když dnes nás čeká už poslední, a přesvědčit Drahého k dalšímu kurzu se v současné chvíli zdá býti nemožné. Těší mě vybarvování omalovánek, do kterých jsem se včera zase vrhla. Těší mě kurz s mými drahými začátečníky, protože se smějeme, protože jim to jde a především proto, že je to baví ;) Těší mě kakao a čajíky, vonné tyčinky, čekání na obraz, který nám namaluje mamka od Peťky, podzimní barvy, víkendové vstávání, volné dny, učebnice pro advanced studenty, kterou si chci celou pořádně projít, Scrubs a Dr Who. Těší mě, že příští léto pojedeme do Skotska a na divadelní hru Harry Potter and the Cursed Child do londýnského West Endu a možná se podíváme i do filmových studií. Je toho hodně, co mi dělá radost.
A to, co mi radost nedělá, zatím nepřevažuje. Stars can't shine without darkness, can they?
