Think about ...
Má interpretace porozumění a jinakosti M.rozesmála. Cílem Vesmíru nejspíš bylo něco mi sdělit, ale vyložila jsem si to špatně. Tak mi to M. vysvětlila a já nad tím teď uvažuju. Prezentace o burn-out syndromu leží nedotčená vedle mě. Jak typické! To je téma referátu v praxi :D
Tak teď tedy přemítám, jestli od partnera vyžaduji, aby mi absolutně porozuměl, nebo aby respektoval fakt, že jsme jiní (což platí i naopak, že), anebo potřebuji někoho, kdo mě dovede inspirovat. Co je pro mě nejdůležitější?
Tohle je snad nejtěžší otázka za posledních X týdnů. Jak to máte vy?
No a prostě ty VLASY ... nedovedu posoudit, co mě na nich tak rajcuje, ale rajcuje mě to dost. Asi podvědomě hledám slečnu.
A to nebyl vtip :D :D
Mně by se prostě líbilo, kdyby se chlap dovedl dívat na svět stejným pohledem jako já a "rozumět" beze slov, tak jako to umí Pavel. Líbilo by se mi, kdyby byl v něčem úplně jinej než já a tím by mě mohl inspirovat a já ho (nejen) za to mohla obdivovat. (feministky by mě asi umučily za vzhlížení k pánu tvorstva, ale neměla by žena oddaně vzhlížet ke svému muži a neměl by v ní on vidět bohyni, světlo svého života? ... Že já se vždycky nechám tak unést svou fantasií ... a referát pořád nic, to je pech)
A dalším nezbytným prvkem je charisma a jiskra. A zde je nejspíš zakopán problém mého randění. Respekt - jo, porozumění - jo, inspirace - nějaká by se našla, ale charisma - not my cup of tea. A zazdila jsem i ty ostatní, poněvadž jsem jak paralyzovaná. Nechce se mi do toho. Nevím proč.
