Toužit nebo prožít?
Můj náhlý děs ze smrti je pryč. Stačilo málo. Mám ale takový pocit, že se zase vrátí a že si opět prožiju den plný úzkosti. Mé narozeniny vůbec nebyly fajn, spíše naopak a neobešly se bez slz. Jsem zkrátka slzavé údolí, které brečí, aniž by k tomu mělo pořádný důvod. I když ... smrt je docela aktuální problém/téma. Zbavila jsem se svého malancholika nebo ho jen zastrčila hodně hluboko a ten bídák teď leze na povrch?
Anyway, čtu Špičkou jazyka - já vím, už trochu dlouho, ale v tomhle vedru se toho moc dělat nedá a já raději medituju nad nesmrtelností brouka. Je to parádní věc. Asi změním svou sexuální orientaci. Sice žertuju, ale člověk nikdy neví. Je mi tři a dvacet (ach jo) a nic nemusí být definitivní. Stejně jsme všichni bisexuálové (kdo to řekl, dámy?). Jestli myslíte, že mi vedro leze na mozek, vyvedu vás z omylu. To spíše to věčné přemítání nad smyslem existence, nad štěstím, nad Indií, nad budhismem, nad svobodou a sobeckostí. Mám dojem, že jsem najednou úplně někdo jiný.
Děti? Ne, díky. Indie? Samozřejmě!
Jestli nepostavím aspoň jednu školu v Indii, tak o tom budu mluvit do smrti a nikdy mě nic neuspokojí. Možná vám to připadá jako póza. Možná jako plýtvání slovy, které přece nemůžu myslet vážně. Ale já jsem SAKRA serious! Volání dálek a mesiášský komplex se ozývají čím dál častěji. Naslouchat svému sdrci nebo být rozumná? Jet po vyjetých kolejích nebo přestoupit? Toužit nebo prožít?
