Tuk, tuk a další hromada tuku
Když už za něco platím velké peníze, očekávám kvalitu.
Moje nejdražší boty mě stály něco málo přes litr a letos v nich chodím třetím rokem - sandálky ze sportu. Jsou stále ve stejném stavu.
Členství v Expresce stojí 600 a měsíční vstup ještě něco víc - po každé hodině jsem totálně mokrá, ale cítím se báječně (evidentně jsem našla sportovní činnost, při které neusínám nudou).
Zrcadlovka mě stála čtrnáct tisíc (můj nejdražší kus majetku vůbec :o) a když se trochu snažím, fotí báječně. Stále fungují všechny čudlíky.
Ráda si zaplatím víc, když se můžu spolehnout na kvalitu a trvanlivost (přestože žijeme v tom spotřebním světě).
Tak proč jsem právě vyhodila 355 korun za 11 naprosto odporných fotek?! To, že se na nich tvářím jako blbec je můj problém. To, že vypadám na každé jako kus sádla je sice částečně taky můj problém, ale dobrej fotograf umí najít takový úhel, aby objekt vypadal k světu. Paní KK z Vřesiny je sice profi fotograf (raději bez vlastního webu), ale to neznamená, že je dobrá. Vypadám příšerně, fakt. Kdybych vypadala příšerně i na Pavlových fotkách, neřekla bych ani slovo ... ale když víte, že to jde udělat líp ... No a ještě jedna věc - neměl by profi fotograf umět zaostřit?!
Z toho vyplývá, že do další promoce musím zhubnout asi dvacet kilo, nebrat si nic se špagetovýma ramínkama a přesvědčit Pavla, aby fotil on. Mohl by si na tom slušně vydělat. Takový business tě neláká, zlato?!
Poznámka pod čarou: Takové malé hlouposti mě vytočit nedokážou. Pořád mám v hlavě odpoledne strávené s Peťkou ve/na Skalce s učebnicí italštiny povalující se kolem. A těším se na dnešní večer s Pavlem. Škoda jen toho volejbalu, déšť jsme nečekali.
Buďte veselí a neřešte maličkosti!
