Týden v obrazech
Špaldové bliny ...
... jsem si dala s brynzou, sýrem, šunkou a zeleninovým salátkem. Mamka s cukrem a skořicí.
Takhle to doma vypadá, když uklízím ...
... a tady už máme uklizeno. Výbava paní učitelky :o)
Pár ozdob, které jsem si přivezla z Anglie a Sis je v kufru objevila teprve dneska.
Kočičkové náušky
Právě teď čtu! Psychologie se mi moc líbí, kniha je velmi dobře zpracovaná. Angličtina je výzva. No a Orlando mě zatím nechytl.
A krom toho všeho se mám moc dobře. Rýsují se nové a nové kurzy přes prázdniny v nové jazykovce. Za dva týdny bych měla vyrazit na metodický seminář. Rozhodla jsem se pustit do odborné angličtiny, tak mě čeká obchod a marketing. Začla jsem s Aj pro lékaře a prokousávám se latinou. Pořád překládám Duolingo, i když se mu už sama moc nevěnuju. Shame on me! Ale zítra budeme kuchtit s Peťkou a máme v plánu podívat se společně na italštinu.
Už si moc nestýskám, že bych neměla do čeho píchnout, protože má nová šéfka mě zaúkolovala a musím říct, že vymyslet test obsahující krátké texty na třech úrovních není a piece of cake. Nesmím tam mít žádné chyby, protože testy vyvěsíme na naše webky. Taky kutím medailonek, abych se mohla prezentovat v sekci náš tým. Mám radost, že někam patřím. A jsem přesvědčená, že když člověk opravdu něco chce a nebojí se trochu máknout, svého cíle dosáhne. Jsem moc ráda, že se můžu živit tím, co mě baví.
Byla jsem na rodinné oslavě, kde jsem poznala Míšovu přátelskou rodinku plnou upovídaných sestřenic, takže si dovedete představit, jak bezva to muselo být :o) Takový ten první pohled a pocit, že trapné ticho nebude. Míša se mě pořád ptal, jestli jsem nervózní. A já vůbec nebyla, protože a) jsem nejspíš usoudila, že všichni budou stejně prima jako on a bráška nebo za b) nebojím se být sama sebou a projevit své psychopatické sklony, které jim asi přišly úplně normální :o) Takže kdyby tohle čistě náhodou někdo z vás teď četl, bylo mi potěšením se s vámi seznámit! To je tak, když se mé ego musí podělit o skutečnost, že jsem grafoman :D
S Mr Imperfect zrovna vedeme debatu na téma ponožky v sandálích. Argumentuju tím, že něco tak ohyzdného je tabu, společenská sebevražda a prostě úplný děs. Drahý mi tvrdí, že mě musí zachránit, protože podléhám kultu krásy a všem těm stereotypům ohledně vzhledu. Myslím, že mu vůbec nejde o ponožky, ale o to, že někdo něco vymyslel a já se tím řídím a nemám vlastní hlavu. Chápu ho a je pravda, že s tím souhlasím. Ale mně se ponožky v sandálích prostě NELÍBÍ. Dneska jdeme do Dvořáka. Dress code, že jo. Další debata. Nejhorší na tom je, že s ním souhlasím. A mám v hlavě guláš. Řídit se něčím, co je dané, co je společenská norma nebo si obléct to, v čem se cítím dobře? Asi je mi líto, že jsem Drahého poprosila, aby si vzal kalhoty od obleku a zapomněl na jeho oblíbené kostkované třičtvrťáky. Co si o tom myslíte vy?
