Unuděná
Mám jeden ze svých znuděných dnů, kdy nevím roupama co by. Což v praxi znamená, že jsem dočetla jednu knihu do školy, konkrétně Wide Sargasso Sea od Jean Rhys a nechce se mi na druhou, na Shakespeara. Nejen proto, že jsem Sen noci Svatojánské viděla ve třech různých inscenacích v divadle, takže bych se musela hodně praštit do hlavy, abych nevěděla, o čem ta hra je, ale taky proto, že mám pro dnešek načteno dost. A když píšu dost, myslím tím opravdu hodně hodně moc.
Akademické čtení mě nebaví. Po přečtení nejsem schopna říct, jestli se mi kniha líbila nebo ne. I když na to se vás ve škole stejně nikdo neptá. Tam chtějí vědět, jak na danou knihu reaguje ten a onen teoretik, co říká tamten kritik, jaké symboly autor prezentuje a kterými životně důležitými tématy se zabývá. Jak mi psala dneska San, jako by lidem vůbec nedocházelo, že někdy jde JEN o příběh a o nic víc.
Když musí čtenář student literatury číst a ještě hledat odpovědi na otázky, podtrhávat si podstatné myšlenky a hledat mezi řádky, sklouzne brzy k tomu, že k příběhu přistupuje jako k lingvistickmu textu, který je třeba rozebrat na padrť. S tužkou v ruce zuřivě podtrhává lecco, sepisuje poznámky na okraj, další do bloku, uvažuje nad tím, zda-li ten papoušek, co přeletěl v kapitole deset, náhodou neoznačuje změnu vnímání reality a v konečném důsledku sice ví, jaká byla zápletka, kdo koho zabil a nejspíš i proč to udělal, ačkoliv to v textu samotném nebylo, a umí na knihu aplikovat všelijaké teorie, ale KAM se poděl prožitek z četby? Z hřejivého hrnku čaje s mlékem, chlupatých ponožek, dešťových kapek na okenním parapetu, volného pátečního večeru ... kam se poděl prožitek?
Když čtu pro sebe, taky si občas něco podtrhnu, protože mě to zaujme. Není to ale honba za pokladem. Spíše absolutní souznění s myšlením autora. Proto mě akademické čtení nebaví. A musím přiznat, že jsem se to po těch letech stejně nenaučila. Jak jsem psala dříve, jsem opravdu mizerný student.
A tak teď koukám na Sen noci Svatojánské a napadá mě, že si ho prvně přečtu, a až pak si najdu těch milion otázek a uvidíme, co vymyslím za odpovědi. Zdejší knihovna je parádní! Systém na houby, ale police plné knih, které si můžete ošahat, mě omamují. Mona's best friend? A book!
Jinak Wide Sargasso Sea je docela zajímavý kousek. Už si nemyslím, že Mr Rochester je gentleman a Jana Eyrová šťastná to žena. Kdykoliv čtu, že je žena obedient a innocent a modest a kdo ví co ještě, obrací se mi v kapse kudla. Gender studies na mně asi zanechaly stopu. Never EVER obedient. Proto mám raději Jane Austen, jejíž ženské postavy nejsou jen bezduché schránky.
Mám dnes docela bojovnou náladu. Představte si, že se nudím. Jop, přesně tak. Jsem v Anglii a mám tu drzost se nudit. Už jsme si pořídily háček na háčkování, ale ještě nemáme vlnu, jinak bych asi začala háčkovat šálu. Boha jeho, to je dneska ale den! Začínám být protivná, chybí mi objetí, nudím se, nemám si s kým povídat a vůbec nic se mi nechce dělat. Asi vím, co se na mě chystá. MORDOR.
