Úsměvná
Aspoň na chvíli se můj den dnes rozsvětlil a já měla pocit, že jsem z obláčku spadla zpátky na zem, do ordinérní reality. Ač to může znít nudně, ta ordinérní realita, je tohle docela záchrana, která vás může uzemnit, když jste s hlavou v oblacích. San mi poslala mmsku ze zkušební kabinky a ptala se na můj názor. A v ten okamžik jsem byla na zemi, ne ve světě myšlenek, ale užívala jsem si tu chvíli prohlížení fotky a najednou jsem měla pocit, že zase žiju jako dřív.
Přemítala jsem nad tím a napadá mě, že mi chybí prožitky. Že nevnímám, jen pořád myslím a přemítám/přemýšlím, hádám se se svým já. Používám rozum, kašlu na srdce. Zabývám se tím, co bylo a co bude. Neužívám si přítomnost, asi jako píše Bára Šťastná. A přitom to vůbec není těžké. Vždyť jsem taková přeci byla. Co se sakra změnilo?
