V zákoutích mysli
Poslední dobou až příliš přemýšlím. Ležet na posteli se zavřenýma očima mi vůbec nečiní problém. Klidně i několik hodin. Snažím se urovnat si myšlenky a zdá se, že se mi to pořád nedaří. Od té doby, co mám hodiny s paní M., přemýšlím v jednom kuse. Nad vším a nad ničím. Přehrávám si naše rozhovory a hledám odpovědi na otázky, které se z čista jasna objevily. Zasela ve mně semínko, které klíčí a klíčí. Mám takový dojem, že mám co dělat se "self-denial" ... je to jen a jen z mé hlavy, ale všechny ty rozhovory o manželství a svobodě mě nutí ptát se sama sebe, jestli vůbec mám kousek života jen a jen pro sebe ...
Včera jsem si po náročném dnu potřebovala lehnout a zamyslet se. Urovnat si všechno v hlavě. A Davi se cítil strašně ukřivděný, že se s ním nechci dívat na film. Vůbec nepochopil, že potřebuju kousek prostoru pro jakousi sebereflexi. Přemítání nad životem je pro něj úplně cizí. Představte si, že byl přesvědčený, že vzpomínám na minulost. No chápete to?! Já se zabývám hledáním sama sebe a on na mě vyrukuje s tímhle žárlivým žvástem. Pak je tedy pochopitelné, že se zaobírám tím, co říkala paní M. o svém manželství.
Mám takovej dojem, že myslím až příliš málo na sebe. Zatím to vůbec nepociťuju, ale bojím se, že si to uvědomím třeba za dvacet let, a pak už bude pozdě.
Taky přemítám na tím, co jsem vlastně zač. Změnilo se snad šedé káčátko v pestrobarevné káče plné optimismu? Anebo jsem pořád introvertní melancholik, který přesáhl sám sebe a snaží se přesvědčit druhé, že je úplně někým jiným? Kdo jsem? Jsem skutečná nebo se schovávám za masku extroverta? Kdo sakra jsem? Může se člověk úplně změnit, nebo bude v jádru pořád stejný?
Myslela jsem si, že doba hledání je už dávno za mnou, ale paní M....
Možná, že kdyby byla zubař, bylo by to úplně jiné, ale jen ten pocit, že před sebou máte psychiatra, vám nasadí brouka do hlavy a vy si všechno, co mezi vámi padne, vykládáte kdo-ví-jakým způsobem. Tož to je prosím důvod, proč tak moc přemýšlím. A nejde to zastavit. Abych pravdu řekla, už několik dní jsem myšlenkama v pejru.
A ta čtvrteční hodina se v mém rozvrhu rozzařuje natolik, že zastiňuje všechny ostatní. Nic není tak důležité.
Paní M. je můj klient a ne naopak. Ne naopak?!
Takže jestli nechcete dopadnout jako já, rozhodně nepracujte 80 hodin měsíčně, protože vás to zbaví zdravého rozumu. Učení mě moc moc moc baví, ale já prostě jen učím nebo spím! Na víc se nezmůžu. Na nic jiného nemám chuť. Prostě mi nezbývá než sepsat bestseller a stát se rentiérkou.
Pokud někoho snad napadlo, že pochybuju o své lásce, je na omylu. Jen se mi nezdá/nelíbí můj přístup k mé vlastní osobě. It's time to fly - time to think of myself.
A paní M.je inspirace, zářivé slunce
