Vive la France!
Vlastně se vůbec nedivím, že mě kdysi napadlo, že jsem možná trochu manio depresivní. Za poslední tři dny se má nálada proměnila asi tak stokrát v závislosti na tom, co jsem si zrovna "myslela" že se děje. Připadám si jako instantní káva, která potřebuje být něčím zalita, a pak taky záleží na tom, jestli ji dolijete mlíkem, přidáte cukr anebo necháte jen tak. Můžu být v pohodě, pokud mám dost cukru, ale taky se cítit naštvaně, když cukr dojde. Anebo se utápět spolu s absencí sebevědomí čili absencí vody, jako se mi podařilo včera během deseti minut. A kdybych počkala jen o chvilku déle, mohlo být všechno jinak. Jenže já jsem zbrklá a ovládám luxusně jumping to conclusions.
Miluju song Kráva od Báry Polákové. No ale to je teď tematicky úplně jinde. Napadlo mě to proto, že ji včera postovala na fejsbuk kamarádka. A připomnělo mi to, jak umím být protivná. Respektive, jak jsem BYLA protivná a na pár facek. Jo, včera jsem jednu takovou facku dostala a snad se mi vyjasnilo. Shining Sun umí vystrčit i drápky. Což je dobře! Každé její slovo je úderné a vždycky zasáhne tam, kde má. Učím se. Nebýt blbá.
A zrovna teď se mám skvěle. Chystám se na francouzštinu, připravit odpolední lekci pre-inter a co přinese večer, to se ještě uvidí. Být busy je mnohem veselejší než nemít do čeho píchnout. Mé lehce workoholické já se raduje!
Od Erlina jsem dostala dvě knihy, prý aby podpořil můj boj proti děsu z přijímání. A tak čtu Školu malého stromu, která je vyprávěním chlapce z kmene Čerokíů. Až se odhodlám jít do knihovny zaplatit pokutu, poohlédnu se po Poselství od protinožců, které mi doporučuje Stela, stejně jako Moc přítomného okamžiku a taoistické moudrosti.
Takže Vive la France!
