Vyhořelá
San říkala, že si toho nemám brát moc, jinak mě čeká syndrom vyhoření. Ještě jsem pomalu ani nezačala a po dnešním sestavování rozvrhu mám dojem, že mi nejspíš vyhořel mozek, když jsem se dobrovolně rozhodla se studiem pokračovat.
Opravdu jsem se těšila. MOC. Především na lidi. Ale taky na velice zajímavé předměty, vesměs týkající se literatury všelijakých etnik. A pak zjistím, že všechna áčka jako by si z oka vypadla - prostě samá gramatika a pitvání se v ní a z béček si můžu vybrat tak dvě a to prosím jen lingvistické čili další pitvání. Literatury mám suma sumárum ... napínavé ticho ... DVĚ. Jo dvě ... přemítám nad tím, proč se můj obor jmenuje Angl.jaz. a LITERATURA ... pořád přemítám ... a jaksi nenacházím vysvětlení. A to radši ani nezmiňovat, co je v sylabech.
Kdybych šla na pár let do jazykovky ...
A studovala třeba medicínu ... ehm, tam je moc krve ... tak třeba tu psychologii ... ehm, moc matiky ve scio testech ... tak třeba ... tak třeba?! Já jsem vlastně úplně k ničemu, protože neumím (o tom by se dalo polemizovat) nic jiného než se pitvat v jazycích a to je ani neovládám na úrovni, jaké bych měla.
Zatím je to jen malá depka, ale jestli se velice rychle nestane zázrak, mohla by z toho být velká depka. A k tomu ještě super nová informace, že výuky nebude tolik, kolik se plánovalo.
Ach jo ... vybrala jsem si opravdu velice naplňující životní cestu.
Abyste mě ale nepochopili špatně ... já učení opravdu miluju. Z celé hloubi svého srdce. Jen si začínám uvědomovat, že z něj asi nikdy nezbohatnu. Kde je můj castle z červených cihel? Kde je moje rozeta a labutě? Kde jsou mé věže a příjezdová cesta obklopená topoly?
...
Jak se píše bestseller?!
