Výletnická
A zítra jedem na Šumavu ... vláčkem asi sedm hodin, užijeme si nějaké to turistikování, hrady (snad), skály (pokud tam budou), lesy (ach ano!) a jídlo!!!
Nepopírám, že na dovolených mě vždycky nejvíce nadchne právě jídlo. I když příroda má taky hodně do sebe. Ale na dovče se prostě vůbec nestresuju nad tím, že nemám peníze a všechny dostupné utratím - za jídlo :D Řekla bych, že se mi díky Pavlovi vrátila chuť a nehodlám se ji jen tak vzdát. Pokud teda v nabídce penzionu nebude jen řízek, řízek, řízek - nudnější a obyčejnější jídlo neznám!
Z trouby se line vůně rolády se zelím a anglickou - bohužel na zítřejí cestu, takže ji nemůžu sežrat hned. Ale francouzská "pizza" k obědu byla taky fajnová. Omamuje mě malinová vodárna.
Konečně jsem dočetla Testy emoční inteligence (Wood, Tolley), abych zjistila, že jsem rozený empatik, celkem dobře zápasím se sebeovládáním, jsem i parádně namotivovaná, ale mohla bych se více věnovat sebeuvědomění a komunikaci s lidmi. Celkově se ale zdá, že jsem emočně velice inteligentní (ne že bych čekala něco jiného ... :D). Na knize by se ale dalo najít několik much. Jako třeba názor, že přestože je potlačování emocí frustrující, je to mnohem lepší, než když člověk dává najev vše, co cítí. S tím teda nesouhlasím. Ale myslím, že to prostě jen pojali trochu jinak - kniha je strašně černobílá. Nebo třeba otázka, co byste dělali, kdyby vás kámoši pozvali na drink a vy měli v práci ještě nějaký důležitý úkol. Všechny tři možnosti byly jen variantami, jak říct NE. Ale já bych neváhala a řekla samozřejmě ANO. Tak pak babo raď, jak na takové testy odpovídat. Nečetl to někdo? (jsem na sebe docela pyšná, že jen nepapouškuju, ale mám vlastní názor)
Na cestu si beru Nikdykde a Lži Lockeho Lamory. Uvidíme se v sobotu ...
